Jedová Chýše se nacházela v blízkosti kostela U Apolináře u blízké porodnice. Jednalo se o hospodu s nejdelší historií na území Prahy. Byla navštěvována pražskou galérkou a měla velmi špatnou pověst. Chodili sem takříkajíc lidé bez krejcaru v kapse. Polévka se nalévala do důlků vyhloubených přímo ve stole a lžíce byla přivázána na řetězu ke stolu, aby ji host neukradl. Když host dojedl, utřel hospodský důlek i lžíci a další host mohl navázat na libou činnost předcházejícího. Jedová chýše byla zbourána v roce 1933 a místo ní stojí funkcionalistický činžák, v němž bydlí podnikatel, hudebník a skladatel Ladislav Štaidl.
Údajně sem chodil již král Václav IV. Ten zde prý odhalil dva vrahy, kteří se ho pokusili otrávit ve Vídni a tak svému doprovodu poručil těmto dvěma nalít do pití jed. Podle jiné verze hospoda přišla k názvu podle studentů z okolních špitálů, kteří nejen že s jedy pracovali, ale byli také ochotni dále prodávat.
a sdílel byste s námi ten recept? děkuji!
Dobrý den, jste si jist těmi vydlabanými talíři a lžícemi na řetězu? Mně o stejném principu vyprávěl kdysi jeden spolupracovník, ale bylo to v námořnické hospodě v přístavu v Hamburku někdy před 1. válkou. V krbu byl kotel s vodou, z ní se nabírala horká voda na grog, recept dodnes s úspěchem používám….. Ten spolupracovník byl navíc pražský patriot a bydlel nedaleko Na Bojišti a o Jedové chýši mi povídal, leč bez těch vydlabaných talířů. Petr
ja treba to znam tak jak se to pise v clanku z romanu golem od meyrinka
Veškeré zdroje o Jedové chýši se v líčení stolů s jamkami a přivázanými lžícemi kupodivu shodují, což se stává opravdu málokdy 🙂