V jižní části Petrovic najdeme velký pravoúhlý vrchnostenský dvůr s hospodářskými budovami a barokním zámkem (ovšem s čp.1:)), který byl postaven na místě původní tvrze. Je málo míst na území Prahy, kde by majetnické poměry byly tak spletité jako v Petrovicích, což dokládá koneckonců i dnešní vzhled a osud zámku. Tvrz je sice písemně doložena až v roce 1489, ale byla postavená už asi ve 13.století.

Šťastné období nastalo na začátku 18. století, když nový majitel Petrovic František Paceli z Adlersheimu nechal středověkou tvrz ve dvoře přestavět na jednopatrový barokní zámek obdélníkového půdorysu se středním rizalitem, členěným v patře polosloupy s ukončeným štítem. Stavba byla obklopena hospodářskými budovami a byla většinou obývána správcem statku, nikoliv jeho majitelem.

Slavným obyvatelem zámku byl v 19. století francouzský chemik Nicolas Bellot, spoluzakladatel firmy Sellier-Bellot, která na Žižkově vlastnila továrnu na výrobu nábojových kapslí v místech, kde se dodnes říká na kapslovně. Možná proto se ulice v Petrovicích nazývají podle objevitelů a vědců…

Po nástupu komunistů k moci se stal hospodářský dvůr společně se zámkem součástí státního statku, což ale nebyla ještě jeho největší smůla, protože byl stále funkční. Katastrofa nastala až při restitučním řízení.

Poslední majitel zámku Roman Danner totiž neměl vlastní děti, ale bohužel celkem šest sourozenců. Takže po roce 1989 požádalo o navrácení zámku několik osob z různých větví rodiny bývalého vlastníka. Nejdříve rozhodnutím městského soudu v Praze dostala v roce 2001 zámek jeho neteř a okamžitě začala připravovat neodkladné opravy. Dostala i grant od magistrátu v částce přes dva miliony Kč na opravu střechy, ale týden před plánovanou opravou ústavní soud rozsudek městského soudu zrušil. Zámek pak dalším rozhodnutím soudu získala pro změnu praneteř bývalého vlastníka, která ale zámek ani pozemky neudržuje a nechala vše totálně zchátrat.

(V letech 1927–1929 nechal bratr majitele zámku a majitel občanské záložny ve Vršovicích Zdeněk Danner zámek na svůj náklad zrekonstruovat a zřídit terasu před jeho západním průčelím)

Co je ale nejhorší, současný vlastník nechce zámek ani prodat, takže se zdá, že je jeho osud bohužel zpečetěn. Když jsem u zámku byl, byla u středového rizalitu hlavní fasády propadlá střecha a dovnitř zatékalo, takže se budova už asi nebude moct zachránit. I když se tomu dneska dá těžko věřit, nešťastný zámek, který nás spíš vyděsí, je chráněná barokní památka.