V Žitné ulici, kousek od Karlova náměstí, se skrývá nenápadná budova. Jí podobných je mnoho po celé Praze. Avšak tato strohá kráska je zajímavá nejen svým vzezřením, ale i důvodem vzniku. (Projektoval ji známý architekt Oldřich Tyl.)

Budova vzniká v roce 1926-29. Objednavatelky, jimiž jsou členky pražského Obrodného hnutí Československých mladých žen, jsou velice pokrokové dámy. Toto hnutí je odnoží mezinárodní organizace YWCA (Young Woman Christian Association), které vzniká již v roce 1855 v Londýně.

Nenechme se zmást tím, že má YWCA v názvu křesťanství. Na svou dobu to byla velice progresivní organizace. Rozhodně se nespokojila s charitou a vybíráním almužen pro chudé. Toto mírové a nenásilné ženské hnutí se zabývalo kromě zmíněné charity a edukační činnosti hlavně zrovnoprávněním mužů a žen ve společnosti. V té době názory vskutku revoluční! Na přelomu století z těchto myšlenek čerpají „sufražetky“ a po nich mnoho dalších ženských spolků a iniciativ.

Mimo jiné, se tyto dámy zasadily o ustanovení volebního práva pro ženy. V tehdejší ryze mužské společnosti, to byl těžký boj, nicméně snahy byly korunovány úspěchem. První zemí, která zavedla volební právo pro ženy, byl Nový Zéland v roce 1896, po něm to bylo Finsko, Norsko a Dánsko. U nás bylo volební právo pro ženy zakotveno v ústavě z roku 1920 (mimochodem ve stejný rok jako v USA). Kdo by to byl řekl, že mezi posledními zeměmi, které volební právo ženám umožnily, je právě Francie, Japonsko a Itálie (až v roce 1945).

Pražská pobočka vzniká v roce 1921. Její zakladatelkou je dcera tehdejšího prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. V řadách členek je mnoho významných osobností, například Marie Záhořová (vnučka Boženy Němcové) nebo Milada Horáková. Po vzniku asociace v Praze je nutností zvolit sídlo. Dosavadní nabídky jsou nevyhovující a tak se členky rozhodnou pro stavbu vlastní budovy, která by vyhovovala jejich požadavkům. Kromě reprezentativního sídla si přejí, aby budova splňovala také ubytovací účely.

A tak v roce 1923 oslovují známého architekta Oldřicha Tyla. Tyl má za sebou v té době již mnoho realizací jak v Praze, tak v jejím okolí. Projektoval zejména nájemní domy a veřejné budovy. (O několik let později pracuje na zakázce Pražských vzorkových veletrhů, dnes Veletžního paláce v Holešovicích.)

Oldřich Tyl neváhal a zakázku přijal. Projekt vznikl již v roce 1924, stavba byla nakonec realizována až v letech 1926-29, v Žitné ulici 12. Budova byla navržena v puristickém stylu, fasádu členila dlouhá pásová okna ve střední části a balkonová pole po stranách. Je to sídlo strohé, nicméně majestátní a elegantně se tyčící mezi svými historizujícími sousedy. Sídlo, které přesně vyjadřuje ideály hnutí.

Naneštěstí byla konstrukce stavby hrubě odbyta. V dobových stavebních dokumentech nalezneme doklad, že betonáž byla provedena způsobem „neodpovídajícím platným předpisům“. Tato skutečnost byla příčinou toho, že se již v roce 1932 začaly na fasádě objevovat trhliny. Situace byla vážná, budova byla staticky nestabilní a vyžadovala okamžité opravy. Těch se ujal v témže roce stavební inženýr Karel Skorkovský. Podle jeho projektu byla zpevněna střední fasáda domu vsazením podpůrných svislých prvků. Byl tak změněn původní architektonický ráz fasády s průběžnými okny, která byla nahrazena mnoha menšími okny. Po této katastrofě bohužel architekta Tyla potkal smutný osud. Jeho stavební firma zkrachovala a Oldřich Tyl se soudil až do konce svého života.

Spolek Obrodného hnutí Československých mladých žen byl činný až do nacistické okupace. V roce 1943 byl zakázán, což trvalo až do konce války, kdy byl nakrátko obnoven. Znovu byl zakázán již v roce 1951. Poté budova měnila svou funkci V roce 1953 byla přebudována pro potřeby školy Československých mladých žen. (Název trochu ironický, ale budova patřila Českolovenskému svazu mládeže.) Po revoluci byl v objektu zřízen Finanční úřad, který je zde doposud.

Zajímavostí je, že původní hnutí YWCA funguje dodnes. I nadále se zabývá charitou a snaží se svět měnit na lepší místo…