Článek byl původně napsán pro portál CityBee

Nejlepší restaurace a pozoruhodné stavby

Před týdnem jsme vám v prvním díle ukázali, že bez vody se v Podolí zkrátka žít nedá. Nyní se s námi vypravte do místních barů a restaurací i za skvělými industriálními a funkcionalistickými stavbami.

Podolí (nejen) gastronomické

Do Podolí nás nejlépe uvede restaurace Podolka v prostorách Yacht klubu a to nejen svým názvem, ale i nejhezčí polohou, s výhledem na Vltavu, vůní vody a šploucháním vlnek pod zakotvenými jachtami. Stoly v dřevěné, prosklené, námořnické verandě osvětlují majáky.

Hned pod porodnicí sice už tatíci nezapíjejí sve čerstvě narozené děti v zahradní restauraci Na Dolejší, zato Podolí získalo v těchto místech další stylovou restauraci se zvláštním názvem „rest.“, s designovým interiérem, mezinárodní kuchyní, specializovanými kulinářskými akcemi a nóbl posezením pod kaštany. Pro nebývalou nabídku vín tu vyčlenili dokonce celou prosklenou místnost.

Pokud byste chtěli ubytovat návštěvu, která má dobrý vztah k vodě, tak zvolte Botel Racek. Bude nadšena nejen z kajuty místo pokoje, ale i z blízkosti vodní hladiny, na které se ráno kousek od okna jakoby náhodou mihne kajakář, otáčející se loď přívozu, či obligátní divoké kachny.

„Třísesterský“ Hostinec Na Staré Sokolovně je pražskou klasikou s poctivými hotovkami, ale i jídly na grilu a zahrádkou s volej/nohejbalovým hřištěm. Podolí vůbec oplývá zahradními restauracemi. Takovou opravdu „nejzahradnější“ je Na Pekařce, potopená v zeleni kaštanů vilové čtvrti. Přírodně-sportovní občerstvovnou je Club Time Out s velkou terasou, také tady si můžete zahrát volej a nohejbal (tentokrát beach variantu) a navíc vyrazit na prohlídku bazénu zeshora.

Řecká restaurace Kréta už tradičně patří ke křižovatce u Dvorců (i když dříve pod názvem Delphi). Na Jih vás hned u vchodu zvou palmy a v interiéru kromě všudypřítomných mušlí a modrobílých barev rodinně spřízněný řecko-český personál. Doslova cituji: „Já nikdy nejdu jen objednat stůl, ale já jim vyprávím o Řecku, o jídlu, o všem řeckém, jinak by mě to ani nebavilo!“ Pro suroviny si jezdí přímo do Řecka a nespokojí se s českými náhražkami. Lidé sem chodí za rybami a jehněčím, prý nejlepším v Praze. Hosté si rádi objednávají i dezert s poněkud krkolomným názvem „Galaktobureko“, který z obavy o svůj jazyk později žádají jako „Ten Galaktický dezert“.

Kulinářský badatel, který je připraven investovat vyšší finanční obnos do extatického zážitku, nechť neváhá a vstoupí do esenciálního restaurantu SOHO, kde bude přenesen do kulinářského nebe vytvořeného Rostislavem Rožanským, šéfkuchařem se zkušeností Michelinské hvězdy. Už interiér polozahalený průhlednými závěsy dává tušit nevšední prožití večera, kdo však místo posezení dá při jídle přednost poležení v postelích, má na terase i tuto možnost a rozjímat může i s vodní dýmkou.

Cafe, bakery and wineshop Cheecup nabízí cheesecaky s použitím originální americké receptury a cupcaky, vše z domácí výroby. Bonusem navíc je venkovní posezení. S nedalekým obchůdkem v sousedství Cheesy, specializovaného na sýry, má snad společné jen 4 písmenka v začátku názvu (asi že budete potěšení – „to cheer“) a samozřejmě jim společnou surovinu, což je mléko. Je taky možné, že to je jen shoda náhod, ale hezká.

Zajímavé stavby

Samozřejmě začneme s „vodní“ architekturou – monumentální podolskou vodárnou od architekta Antonína Engla se 45 metrů vysokou věží, dominující celému Podolí. Ve své době se jednalo o největší železobetonovou stavbu v celém Československu. Člověk by až nevěřil, že za krásnou, bohatě zdobenou fasádou s mnoha kubistickými prvky a pískovcovými sochami, představující alegorie Vltavy a jejích přítoků, se skrývá industriální stavba s ryze technickým účelem. Více v článku… Určitě stojí za to vychytat den otevřených dveřích v Muzeu pražského vodárenství a mrknout se přes skleněnou stěnu na mega výhled do gigantické Engelovy „katedrály“ s vodními filtry. V muzeu jsou i takové lahůdky jako originál čerpacího stroje klatovské vodárny z roku 1830 a část hradního vodovodu z doby Rudolfa II.

fotozdroj: pražské vodárny a kanalizace

Unikátem jiného typu je další „vodní“ stavba, a sice celodřevěná třípatrová loděnice Českého Yachtklubu, postavená už v roce 1912. Je mimořádná tím, že i když byla postavena původně jen jako provizorní stavba, za více jak sto let svého života se skoro neopravovala, a nejenže vydržela nepřetržitě hyper vlhké prostředí, ale přežila i všechny povodně, včetně té největší v roce 2002. Její jedinečnost v rámci celé republiky je také v tom, že je to jedna z nejstarších klubových staveb sloužící nepřetržitě svému původnímu účelu.

Staré vorařské Podolí připomene kostel sv. Michala Archanděla zmiňovaný už v roce 1222 s polodřevěnou zvonicí s historickým zvonem z 15. století a přilehlé venkovské domky choulící se ve stráni. Nejkrásnější dům ve Dvorcích se jmenuje stylově Ve Dvoře a je připomínkou skutečného bývalého dvorce z 18. století.

Pro milovníky prvorepublikové architektury se ve vilové čtvrti skrývá v ulici Nad Cementárnou funkcionalistická vila Františka Langera.

Fanoušci neobvyklých stavebních kreací pro změnu ocení vilu Na Vápenném, což je to původně tradiční rodinný dům z roku 1928, ale nápaditě přestavěný v roce 2000. Při pohledu z ulice se vila prezentuje svou prvorepublikovou úctyhodností, ačkoli už vchodová pasáž dává tušit, že nepůjde jen tak o obyčejný dům. Největší změna byla provedena na západní straně směrem do zahrady, kde obvodovou zeď architekt vyboural a nahradil otevřenou skleněnou stěnou s nerušeným výhledem na pražské panorama.