Pražské domy a zákoutí skrývají mnoho zajímavostí. Praha umí být tajemná, mystická a někdy i nebezpečná. Pamatuje kroky dávných obyvatel. Králů, vědců, běžných lidí i alchymistů, co měli úmluvu snad i se samotným ďáblem.
Od středověku zde kolují pověsti, že některým domům je radno se vyhýbat. Obzvlášť po setmění. V temných pražských uličkách byly viděny přízraky a slýchávány zvuky, při nichž tuhne krev v žilách. Dnes se nám to může jevit úsměvně, ale v dobách sporého pouličního osvětlení ožívaly tyto historky vlastním životem.
Dnes se vypravíme po stopách těchto „povídaček“, ke zdobnému domu na bývalém Dobytčím trhu, dnešním Karlově náměstí.
Číslo popisné 502/40 záhady sice příliš nenaznačuje, zato historie domu ano.
Jedná se totiž o proslulý Faustův dům.
Kdo by neznal legendu o Faustovi, kterou popisuje spisovatel Alois Jirásek již v roce 1894. Onen Faust se upsal ďáblu, který mu nějakou dobu věrně sloužil, nakonec si pro něj však přišel. Ačkoliv úmluva byla jasná, Faust rozhodně nechtěl následovat svého pekelného partnera. Svedl s ním lítý souboj, po kterém nezůstalo nic, než díra ve stropě, kterou jej prý ďábel nakonec odnesl. Aby toho nebylo málo, o několik let později sem zabloudil chudý student, který se zde z nedostatku financí ubytoval. Nějakou dobu zde poklidně žil s temnými silami, ale při pokusu vyvolat ďábla skončil stejným neblahým způsobem.
Zajímavé je, že příběh má reálný základ. Na přelomu 15. a 16. století totiž opravdu na Starém městě, v Melantrichově ulici, bydlel jakýsi Johannes Faust.
To však není zdaleka poslední pověst týkající se tohoto tajemného domu. Tento dům byl přímo magnetem na podivné majitele a v průběhu staletí jich vystřídal pěknou řádku.
Stával zde již od 14. století, kdy o něm máme první zmíňky. Poté následovala barokní přestavba v roce 1726 provedená architektem F. M. Kaňkou. Další přestavby se chopil 1769 architekt K. A. Schimdt. Roku 1820 probíhá rekonstrukce a po ní následuje mnoho dalších. Stejně tak jako dům měnil v průběhu let svou podobu, měnil i majitele.
Původní vlastnící byli jistí Slavotovští, po nich vévodové Opavští a mnoho dalších šlechtických rodů. Prvním majitelem, který se dostal do křížku, tentokrát ještě se světskou mocí, byl Jaroslav Kapoun ze Svojkova. Roku 1537 byl odsouzen a sťat za hrdelní zločin. Jen o několik málo desítek let později se prostory stávají sídlem známého alchymisty a domnělého špiona britského království, Edwarda Kelleyho, svého času ve službách Rudolfa II.
Edward Kelley dle pověstí opravdu seznal tajemství nejvyšší, prý totiž uměl přeměnit obyčejné kovy ve zlato. Za to získal od Rudolfa mnoho privilegií, šlechtický titul a mezinárodní věhlas. Nicméně ani trpělivost Rudolfa II., nebyla neomezená. Když se začal Kelley jeho císařské milosti příčit a dokonce usmrtil jednoho pražského měšťana, byl uvězněn na hradě Křivoklát. Odkud se brzy pokusil prchnout. Při onom nezdařilém útěku si poranil nohu natolik, že mu musela být amputována. Nahrazena byla nohou dřevěnou. Vladař se nad ním slitoval a po této události jej omilostnil. Právě v této době se Kelley stěhuje do zdejšího domu.
I přes milost však dopadl neslavně. Později přišel i o druhou nohu, z Prahy uprchl do města Most, které prý proklel, a nakonec spáchal ve svých 42 letech sebevraždu.
Po několika dalších majitelích přechází budova do vlastnictví Ferdinanda Mladoty ze Solopysk, proto se někdy dům nazývá též Mladotův. I on zde prováděl všelijaké pokusy, při nichž prý z oken šlehaly plameny. Právě v těchto dobách ožívá ona faustovská historka. Jeho pokusy však měly i praktické výsledky. Nalezl pod domem ložisko břidlice, ze které vyráběl různé léky a masti, které pomáhaly na kožní nemoci.
Jeho potomci však měli problém dům udržet, octli se ve velkých dluzích, a tak na konci 18. století prodávají část domu arcibiskupství pražskému.
Po dalších několik let zde tedy sídlí farář Karl Jaenig z nedalekého kostela Sv. Jana Nepomuckého na Skalce. Ač profesí farář, byl to opět podivín. Traduje se, že měl rozsáhlé sbírky funerálních předmětů, souvisejících se smrtí. Kolující povídačky ho někdy pasovaly až do role upíra, spícího v rakvi v interiéru obklopeném všemožnými lebkami, kostmi a dokonce i kusy šibenic.
Zajímavostí je, že na počátku 20. století dům zakoupila pro své účely Všeobecná fakultní nemocnice, v jejíž majetku setrval do dnešních dní. V roce 1945 byla stavba poškozena při pražském bombardování a když se dům rekonstruoval, badatelé se nestačili divit. Nalezli zde mnoho zajímavostí. Kromě cenných maleb třeba i legendární otvor ve stropě, dost velký na to, aby se jím protáhl dospělý muž.
Další z pověr pravila, že v základech domu je zazděno sedm koček, aby dům chránily a předávaly mu mystickou sílu. Může se nám to zdát nadsazené…
Pravdou ale je, že jejich kostry byly při opravách domu skutečně nalezeny. Stejně tak jako zazděné dětské botičky a další předměty…
Až tedy půjdete někdy v nočních hodinách kolem Faustova domu, raději si dejte pozor na jakékoliv náznaky nadpřirozena.
