Dnes se podíváme na zoubek jedné z nejznámějších nárožních budov v Praze. Nachází se v samém centru, na roku Příkopů a Václavského náměstí. V minulosti byla velmi proslulá, nejen pro své architektonické kvality, ale hlavně pro pestrou nabídku gastronomických zážitků, které poskytovala. Ano, hádáte správně, jedná se o budovu Koruna s legendárním automatem.
Palác Koruna stojí v místě původního historického domu U Spinků. Ve spodních patrech v byla v minulosti prodejna železného nábytku Hynka Gottwalda, který měl svou továrnu v Praze Holešovicích. Také tam sídlilo Café Wien, kde se scházeli intelektuálové, vlastenci a obrozenci. Dům byl v roce 1911 zbořen a na jeho místě začala vznikat budova nová, noblesnější a také mnohem rozsáhlejší.
Její stavba spadala do let 1912-1914 a navrhl ji Antonín Pffeferman. Opět jako u mnoha jiných pražských budov ji realizovala firma Blecha. Antonín Pffeferman navrhl moderní budovu s krásnými prvky geometrické secese. Zejména zajímavá je její prosklená horní kupole s geometrickou vitráží a samozřejmě symbolická koruna na jejím vrchu. Dodnes se také při bližším pohledu na její fasádu můžeme dočíst, kdo budovu financoval. Palác si jako své reprezentativní sídlo nechala zbudovat První česká všeobecná akciová společnost pro pojišťování na život, později zkráceně pouze Koruna.
Již tenkrát sídlily ve spodních parterech obchody, ve vyšších patrech kanceláře a nahoře byly luxusní byty a krásné světlé ateliéry. Dokonce se zde nacházely i lázeňské prostory a pár let tu fungoval biograf. Pasáž v budově je přístupná z obou ulic a když do ní vkročíte, můžete se kochat také vnitřní sochařskou výzdobou. Interiér stráží secesní atlanti na zdech a pro větší světelnost pasáže je její strop zaklenut skleněným stropem.
Právě zde vznikl onen slavný Automat Koruna, do kterého zejména po revoluci chodili nejen známé osobnosti, komunističtí papaláši a politici, ale i obyčejní lidé, studenti a také řádka pěkně drzých somráků. Ti na překvapených návštěvnících loudili pochutiny. Občas se nezdráhali ujíst nebohým strávníkům z talíře přímo před jejich očima.
Kolují o tom legendární skazky, že když jste se šli najíst do Koruny, museli jste být náležitě obezřetní. A také připraveni na obvyklé otázky: „Pán už dojedl…? Pívečko volné…?“ či prostě jen „Páreček by nezbyl?“.
Název Automat Koruna pochází z roku 1931, kdy byl do restaurace uvnitř instalován první automat na jídlo. Když jste do něj vhodili určitý obnos, automat vám buď vysunul obložený chlebíček, nebo třeba natočil sodovku. Věc nevídan! Pražští občané z toho byli úplně paf a sláva Koruny se šířila každým dnem…
Automat Koruna byl také na tehdejší poměry hojně propagován. Nad jeho vchodem dokonce visela neonová svítící reklama od grafika Ladislava Sutnara.
Restaurace zde fungovala již od otevření budovy v roce 1914. Za první republiky měla výborné renomé, jídlo zde mělo vysokou úroveň. Dopřát jste si mohli nejrůznější lahůdky tehdejší kuchyně. Spousta z nich se mimoděk dostala na lístek i později, za komunismu. Restaurace fungovala i za války (byť občas omezeně), po převratu byla znárodněna a zahrnuta pod podnik Restaurace a jídelny. Tím začala její nová, mnohem masovější éra.
Ale i tak jste zde mohli okusit nadívaná holoubátka, různé „anglické“ bifteky a samozřejmě typickou zdejší lahůdku – jahodový koktejl.
Z této doby pochází i další historka o zdejší kuchyni, a to vynález ruského vejce.
Prý vzniklo tak, že v restauraci již procházely suroviny, a bylo je třeba urychleně spotřebovat. Co však lze vymyslet s hromadou vajec, plesnivou červenou řepou a prošlou naloženou kapií? Tak se zrodilo pod rukama zdejšího kuchaře ono ruské vejce na hromadě majonézového salátu obložené kyselou zeleninou.
Pravda je to ale jen částečně. Ruský salát byl znám v dobových kuchařkách již koncem devatenáctého století a původně k nám přicestoval ze Španělska. V Koruně byl tedy tento salát pouze doplněn. Přízvisko „ruské“ dostal prý proto, že tak byl mnohem rychleji schválen příslušnými orgány a mohl jít téměř ihned do prodeje. Ač byla tato původní pochoutka z potravin na prahu své životnosti, záhy se rychle uchytila. Chodili na ni i delegáti z opravdového Ruska a nebylo jim divné, že doma nic podobného nevedou.
Koruna fungovala i pár let po převratu. Zavřena byla až v roce 1992, kdy již byli Pražané lační spíše po výdobytcích západu. Restauraci vytlačily nově otvírané zahraniční řetězce rychlého občerstvení.
V poslední době sílí ohlasy, že by Automat Koruna mohl být v budově znovuotevřen. Spousta občanů by to nadšeně uvítala. Většinou mají lidé na Korunu dobré vzpomínky a tehdejší jídlo chválí. Těžko říct, jestli je za tím spíše idealizování minulosti, nebo reálný základ. Dobové historky o plesnivých potravinách ke kvalitě moc neukazují. Ať tak či tak, nechme se překvapit, zda se opět Koruny dočkáme.
Jestli ano, půjdu zkusit to nadívané holoubátko…
