Dvacáté století bylo již od počátku ve jménu progresivity, pokroku a inovací.
Na ulicích se začíná objevovat elektrické osvětlení, po Praze a větších městech jezdí tramvaje a autobusy. Mění se i kultura. Dámy zkracují sukně, páni odlehčují svrchníky, doba se zrychluje.

Do tohoto století se narodili dva z nejlepších českých obchodníků – Jaroslav Brouk a Josef Babka. Tito pánové razantně změnili tehdejší tržní prostředí. Kromě toho také zanechali nesmazatelnou architektonickou stopu v mnoha českých a slovenských městech.

Vše začalo již v roce 1908, kdy si spolu tito bývalí spolužáci založili firmu. Název Brouk a Babka se přímo nabízel. Později se však na některých propagačních materiálech objevuje již jen B+B. Bohužel tato spolupráce netrvala dlouho. V roce 1910 Josef Babka vážně onemocněl a z firmy vystoupil. Nadále ji tedy vedl již pouze Jaroslav Brouk, původní název ale ponechal.

Zpočátku se firma specializovala hlavně na prodej oblečení, později svůj sortiment rozšířila o domácí vybavení, sportovní potřeby a další. Předjímala tak vlastně podobu moderního obchodního domu, jak jej známe dnes. Nutno říci, že společnost Brouk a Babka neměla ve své době příliš konkurenci, a tak se rychle rozvíjela. Jediný, kdo by jim mohl křížit plány, byl Tomáš Baťa. Naštěstí zůstal téměř výhradně u obuvi. Přesto mají tyto podniky hodně společného.

Obě dvě firemní impéria dávala práci mnoha lidem. Jak Baťa, tak Brouk se snažili přicházet s inovacemi a být vždy o několik kroků před konkurencí. Dalším společným rysem je i vytříbený cit pro moderní architekturu, který prokázali při zadávání realizací a výběru architektů pro své projekty. Oba dva totiž postavili v našich městech několik znamenitých obchodních domů.

Jednomu z nich se dnes podíváme důkladněji na zoubek…

Jistě znáte legendární obchodní dům v ulici Na Poříčí s neonem vznešené bílé labutě a stejným názvem. I tento obchodní dům vznikl ve třicátých letech původně pro účely prodejny Brouk a Babka. Měl však své předchůdce…

Úplně první prodejna, kterou si podnikatelé založili, sídlila na Letné, na tehdejší Belcrediho třídě (dnešní ulice Milady Horákové). Již po dvou letech od vzniku obchodu bylo třeba prodejní prostory rozšířit, a tak byl přikoupen i sousední dům a obchodní prostory byly přestavěny a rozšířeny. I tyto prostory se časem ukázaly jako nedostatečné a po několika letech byla zřízena ještě prodejna ve Veletržní ulici.

Firma již v té době tak expandovala, že si Jaroslav Brouk neváhal půjčit značné jmění a pustil se do budování dalších filiálek. Tentokrát se obrátil na začínající progresivní architekty, kteří projektovali velmi moderně a neotřele. Při práci se nebáli zkoušet používat nové materiály a techniky. Jaroslav Brouk se přitom neomezil pouze na hlavní město. Nové prodejny vznikaly např. v Českých Budějovicích, Plzni, Brně, Ostravě nebo Liberci.

V posledním zmíněném městě přizval k projektu architekta Jana Gillara, který navrhl neobyčejně půvabný obchodní dům s celoskleněným odlehčeným průčelím a zaoblenými vstupními prvky v parteru, který působí čistě a vyváženě i po téměř osmdesáti letech. Právě v této budově můžeme spatřit inspiraci pro pražský obchodní dům Bílá Labuť, který byl postaven v letech 1938-39.

V minulosti se v místě dnešní Bílé labutě nacházely dva domy, jež sloužily jako sladovnické objekty. V roce 1653 však vyhořely a byly nahrazeny novostavbou. Tu ve třicátých letech koupil Jaroslav Babka, který ji nechal zbourat, aby zde mohl vyrůst zcela inovativní nákupní palác splňující všechny požadavky zákazníků.

Projekt byl svěřen dvojici architektů Josefu Kittrichovi a Josefu Hrubému, kteří zde navrhli rozsáhlý nákupní svatostánek. Ač se to nezdá, budova má jedenáct pater, z čehož dvě jsou podzemní. Ve své době byl obchodní dům nejen nejmodernější u nás, ale také jeden z největších a nejlepších v celé Evropě. V Praze se oblibě těší až do sedmdesátých let, kdy teprve vzniká dnešní My (Máj) a obchodní dům Kotva. Žádný z nich však nedisponoval tak inovativními technickými řešeními. Novinkou, která také Pražany ohromila, byl osmimetrový neon elegantní labutě na střeše budovy. Logo navrhl ve třicátých letech Božidar Leiser.

Nabízí se otázka, proč si pro svůj obchodní dům Jaroslav Brouk zvolil právě onu labuť. Vysvětlení je zcela prosté…Jedná se totiž o označení, jež nesly již původní domy. Lokálně se pak ulice jmenovala Poříč, jak si můžeme povšimnout i na dobových reklamních materiálech.

Působivý interiér navrhoval výše zmíněný Jan Gillar. Na svou dobu interiér oplýval nespočtem super moderních technických prvků, přičemž mu Gillar vsadil typicky funkcionalisticky střídmý vzhled. Jaroslav Brouk jako jeden z prvních zavádí samoobslužný prodej. Také se specializuje na zásilkový obchod, kdy jste si mohli zboží vybrat v katalogu a poté objednat poštou. Katalogy se rozesílaly na požádání a obsahovaly dokonce i vzorky látek, aby nedošlo k balamucení zákazníka.

Myslelo se i na jistá období finanční insolvence klientů, takže na dražší zboží bylo možno sjednat úvěr, kdy se částka postupně splácela. U Brouka a Babky samozřejmost. Ve třicátých letech si zákazníky náležitě předcházeli. K obvyklým výrazům úslužných prodávajících patřila slova jako: „račte“…„milerádi zařídíme“…„prosím neopomeňte si povšimnout“…

Samozřejmostí byla dobová reklama nejen v tisku. Brouk a Babka si vydávali své vlastní reklamní brožury a plakáty, jejichž slogany zněly výstižně, ale i tak velmi úslužně a vstřícně k zákazníkům.

Co se týká vnitřního vybavení Bílé Labutě, byla zde nejen klimatizace, ale také podlahové vytápění anebo potrubní pošta, která spojovala jednotlivá oddělení.
Novinkou byly pokladny na pohon, u kterých seděli pokladní a pečlivě sčítali, ukládali a přerozdělovali hotovost, která k nim dorazila na pohyblivých pásech. Naprostým technickým zázrakem bylo užití jezdících schodů v přízemí vedoucích do patra a také pět moderních výtahů pro veřejnost od firmy Otis.

Ani zaměstnanci se však neměli špatně. Ve své polední pauze mohli využívat terasu s lehátky a slunečníky na střeše, aby byli náležitě odpočatí, zrelaxovaní a věčně usměvaví.

Při slavnostním otevření se před obchodním domem tísnily neuvěřitelné davy zvědavých zákazníků, které zde již od rána tvořily dlouhé fronty, pronásledované dokonce i strkanicemi. Jak výjimečná tato událost byla, dokládá i fakt, že otevření bylo pouhé tři dny po zahájení německé okupace našeho území, dne 19.3.1939.

Smutné je, že za války využívali služeb prodejny spíše němečtí důstojníci. Definitivní úder však přišel až s poúnorovým znárodněním firmy a všech objektů a perzekucí samotného majitele a členů rodiny (dokonce i Babkových). Jaroslav Brouk na nátlak režimu raději emigroval do USA. Osudy obou rodin však zůstaly provázané a celý život je pojilo přátelství.

Dnes tato slavná budova téměř zeje prázdnotou, až na pár obchodů a butiků. Také její technický stav je neveselý, zasloužila by si rekonstrukci, která by obnovila její lesk a slávu a proměnila objekt opět v důstojnou a vznešenou budovu. Až půjdete okolo, zajděte na chvilku dovnitř a představte si, jakou senzací byl tenkrát nákup v Bílé Labuti.

(V článku jsou užity fotografie z archivu autorky a zdrojů: das-wpc.cz, people.cz, dotyk.cz, liberec-reichenberg.net a ceskobudejovicky.denik.cz)