Tato legendární bubenčská hospoda byla v první polovině 19.století pojmenovaná podle krejčovské slavnosti „Slamník“, tehdy německy zkomoleno jako „Štrozok“.
Přijďte si poslechnout víc na komentovanou vycházku Prahy Neznámé po staré Bubenči.
V úterý po velikonocích se neslo na bidle vyzdobené plátno vycpané slámou. Na tomto „slamníku“ byly připevněny hadrové loutky znázorňující pannu a mládence. Pražstí krejčí tímto způsobem vítali jaro a opěvovali manželství. Od té doby se pak „slamník“ vyvěšoval nad bubenečské hospody jako znak toho, že to v nich žije.
Restaurace si dodnes zachovala svůj charakter poctivé staré české hospody, který na rozdíl od mnohých hospod v centru Prahy není vyumělkovaný. Interiér se příliš neliší od 19. století a vnitřní vybavení, jak říkají pamětníci, zůstává desítky let neměnné. Jako bychom se přenesli z Prahy do nějaké hospůdky z Haškova románu „O dobrém vojáku Švejkovi“ v malebné jihočeské vesničce. Potěšující hlavně je, že na rozdíl od centra Prahy zde převažují místní nad turisty.
Bubenečská hospoda „Na Slamníku“ je skutečná pražská legenda, kultovní hospoda už od 60.let, hrdá na svojí dlouholetou historii. Jedná se o jednu z nejstarších stále fungujících hospod v Praze. Původně formanská hospoda, Kromě výčepu, salónku a zahradní restaurace má Slamník i hospodský sál, kde se pravidelně konají koncerty převážně méně známých nebo začínajících českých kapel. Leckterá dnešní velká kapela právě na Slamníku začínala. Kultovní hospodou je Slamník zvláště pro rockovou skupinu Alkehol, která vznikla v roce 1991, kdy se Ota Hereš a Petr Buneš rozhodli složit ne-trashmetalové písně s hospodskými texty. Ústředím místem, kde svou tvorbu konzultovali, byla právě hospoda „Na Slamníku“. Demo pojmenované „Hospodo, nalejvej“ dokončené na začátku roku 1992 již pod názvem Alkehol obsahovalo 12 skladeb a v textu písní se vyskytují pasáže jako „Na Slamníku tam je hej, tam hezký holky pivo roznášej……“. Mimo koncerty se v sále konají i další kulturní akce, například amatérská divadelní představení.
Praha Neznámá pořádá k hospodě Na Slamníku komentovanou vycházku.
Prvni skolni den na Krupkaci v roce 2000 jsem sem sel s novejma spoluzakama na seznamovaci pivko. Bohuzel jsme si sedli vedle ucitelky, kterou jsme jeste neznali, a ta bonzla nas vek vycepnimu a ten nam pivo sebral ze stolu. Tu ucitelku pak o ctyri roky pozdeji ve ctvrtaku vyrazili ze skoly, protoze prisla na hodinu nalita:)
Dobrý den
Chodili sem i Dějvičáci. Někdy se tu poprali všichni s Letěňákama
Pani Eva Olmerová zde někdy taky zpívala.A my z Krupkárny tam chodily za školu..To bylo, ale v době kdy na Krupkárně byla ZDŠ.
Taky sem chodily cikáni kteří bydleli dole u Stromovky. Mezi nimi místní baron . Nikdy s nimi nebyl žádný problém.
Eva Kocianová
Krásná autentická vzpomínka, děkujeme!