Když se v našem prostředí řekne jméno architekta Heinricha Lauterbacha, mnozí rázem zbystří. Jedná se o jednoho z nejlepších funkcionalistických architektů své doby. Byl vůdčí osobností nejen polské architektonické scény, ale díky svému nezaměnitelnému rukopisu a pedagogickému působení ovlivnil celou další generaci architektů. My máme to štěstí, že dvě z jeho realizací se nacházejí i na našem území. Musíme se ovšem vydat poměrně daleko mimo Prahu – do Jablonce.
Osud tohoto polského architekta do Jablonce zavál vlastně úplnou náhodou. Na začátku našeho příběhu stojí mladí novomanželé Háskovi, kteří zatoužili po vlastním bydlení. Přáli si něco moderního, stavbu, která by odrážela jejich životní styl. A tak navštívili mnoho výstav zaměřující se na soudobé bydlení a na jedné z nich je velmi zaujal modelový projekt domu od polského architekta Heinricha Lauterbacha. Byla to výstava WUWA (Wohnungs- und Werkraumausstellung neboli Výstava bydlení a pracoviště) v roce 1929 ve Vratislavi.. Jedna z výstav nové architektury kterou pořádala slezská odnož architektonického a uměleckého hnutí Deutsche Werkbund. Zde je nutno zmínit, že to byl právě Lauterbach, který nad celou akcí měl záštitu, jakožto respektovaná osobnost. Podobné výstavy seznamovali veřejnost s moderní funkcionalistickou architekturou. První proběhla již v roce 1927 ve Stuttgartu, následovalo Brno v roce 1928, poté Wroclav a dále ještě Vídeň v roce 1932. Ani Praha se nenechala zahanbit a tak na sklonku třicátých let architekti a stavebníci ze Svazu Československého díla budují výstavní kolonii obytných domů na Babě. Dodnes se jedná o jednu z nejkrásnějších a nejzachovalejších výstavních kolonií.
Vraťmě se ale k příběhu manželů Háskových. Ti si ihned na výstavě neváhali sehnat na architekta Lauterbacha kontakt a poté ho oslovili dopisem. Lauterbacha tato reakce evidentně potěšila a tak ve velmi krátkém čase přijíždí za Háskovými do Jablonce, kde s nimi diskutuje o budoucí podobě vily. Do značné míry vychází z projektu, který je zaujal již ve Wroclavi. Dům má půdorys ve tvaru písmene L a reaguje svým umístěním na svažitý terén pozemku. Ve sníženém přízemí objektu se nacházelo technické zázemí vily s garáží a bytem řidiče, z ulice se naopak vstupovalo do obytné haly vedoucí do zaoblené jídelny, která je otevřena překrásnému výhledy na okolí, jemuž vévodí dominanta Ještědu. Nahoře byly umístěny ložnice.
Spolupráce architekta a manželů Jaroslava a Zdenky Háskových dala vzniknout nejen této unikátní realizaci, ale nepřímo i další Lauterbachově vile v tomto městě. Háskovy se totiž přátelili s panem Schmelovským a jeho ženou. Slovo dalo slovo a když si Schmelovští chtěli stavět novou vilu, byl jim doporučen právě Lauterbach.
Realizace pro kožního lékaře Schmelovského tedy vzniká o několik let později, ale stejně jako vila Háskových nezapře vliv nautické architektury a množství pozoruhodných detailů. I zde nalezneme barevné okenice v oblíbeném červeném provedení a na rozdíl od vily Háskových, je zde barevnější i omítka, která je zabarvena do okrového tónu.
Ve vile Schmelovských je stejně jako například v pražské Mullerově vile, či Janákově vlastním domě na Babě, využil princip Raumplanu. Raumplan oficiálně „vynalezl“ právě architekt Adolf Loos. Jedná se o propojení prostoru za pomoci několika výškových úrovní, kdy se tedy každá místnost může nacházet v jiné úrovni. Prostor je tím opticky členěn do několika funkčních celků, z nichž každý je určen pro jinou potřebu.
Ve vile doktora Schmelovského architekt rozdělil do dvou úrovní přízemí, kde se necházela hala, kuchyně a pokoj služky. Ložnice jsou opět umístěny v patře objektu. Lauterbach myslel i na pohodlný vstup do zahrady objektu, který je řešen přes elegantní šnekové schodiště. Tak jako u Lauterbachových realizací obecně, je i zde patrné citlivé propojení hmoty domu s okolní přírodou. Exteriérová část domu, tvořená zahradou a dalšími otevřenými prostory jako je terasa, či schodiště, doplňuje stavbu tak přirozeně, že si uživatelé mnohdy ani neuvědomují přechody z vnitřních prostor ven. To je kouzlo Lauterbachovi precizní tvorby.
Obě dvě jablonecké realizace vykazují několik společných prvků, ale i značné množství individuálních detailů, které stavby činí originální a nadčasové. Jedná se o díla významného architekta, který je v zahraničí velmi ceněný, v Čechách ale příliš známý není, což je škoda. Na jablonecké vily se jezdí dívat zástupy turistů z celého světa, my si je na našem listopadovém výletě do Jablonce samozřejmě nemůžeme nechat uniknout.
Pokud chcete vyrazit do Jablonce s námi, máte jedinečnou možnost 19.11. Kromě Jablonce prozkoumáme i sklárnu v Harrachově, kam se podíváme dovnitř v rámci exkurze. Více se dozvíte zde.
/Fotografie převzaty z: panoramio.com, dolny-slask.org.pl, asb-portal.cz, jablonec-gablonz.net/
