V několika posledních článcích jsem se zaměřila na architekturu související s pražským dopravním systémem. V tomto duchu hodlám po nějaký čas pokračovat. Dnes jsem si vybrala prostory, kam většina z nás nezavítá tak často. Když už sem však máme cestu, je co obdivovat. Můžeme se zaměřit na objekty a jejich tvarosloví stejně jako na okolní prostory. Mám na mysli komplex pražského letiště Václava Havla.

O zbudování nového letiště bylo rozhodnuto v březnu 1929, poté co přestala dostačovat kapacita letiště ve Kbelích. V roce 1932 byla vypsána architektonická soutěž na podobu a uspořádání nového letiště a o rok později byla započata stavba. Ta skončila v roce 1937. Podílelo se na ní mnoho firem, klíčem k tomu, aby zakázku získaly, byl příslib, že co nejvíce zapojí lidské síly. Toto usnesení mělo svůj význam, napomáhalo totiž boji s nezaměstnaností v době Velké hospodářské krize. Provoz byl zahájen 5. dubna 1937. První letadlo zde přistálo kolem deváté hodiny ranní a první mezinárodní spoj trasy Vídeň – Praha – Drážďany o hodinu později. V té době letiště disponovalo celkově pěti přistávacími drahami.

Od té doby letiště ještě mnohokrát změnilo svou podobu, zejména přístavbami dalších objektů a hal. Jisté je, že hned od počátku bylo považováno za velmi elegantní a unikátní. Je trochu úsměvné si uvědomit, že základna kbelského letiště v té době sídlila v dřevěných domcích. Nebyly to ovšem obyčejné roubenky. Pocházely z pera Josefa Gočára a provedeny byly v tradičním stylu, tvarově i barevně vyjadřujícím hrdý národní charakter. Naštěstí je máme v Praze zachovány dodnes. Sice již nestojí ve Kbelích, ale najdeme je v sousedství trojské zoologické zahrady, která je má také ve správě. Krásný pohled na ně se nám naskytne z protějšího břehu řeky, od zříceniny na vrchu Baba.

Vraťme se ale do roku 1932…
Na základě soutěže byl vybrán projekt architekta Adolfa Benše, který navrhl hlavní odbavovací budovu (další jeho známé dílo je budova Elektrických podniků v Holešovicích, na které spolupracoval s architektem Křížem). Spolu s ním na projektu letiště pracovalo i několik jeho kolegů. Kamil Roškot zpracoval celkové rozmístění dalších letištních budov, včetně domů pro ředitele letiště, správce a vrátnice. Další objekty jsou někdy připisovány i poděbradskému rodákovi Vojtěchu Kerhartovi. Jednalo se o čisté provedení v duchu tehdy velmi moderního funkcionalistického stylu. Vždyť jaká stavba poskytne takovou výzvu k funkčnímu a účelnému zpracování jako letištní prostory?

První dráhy a přilehlá odbavovací hala byly situovány na vrchu zvaném Dlouhá míle na území mezi Ruzyní a Středokluky. Architekti zde prokázali svůj talent nejen finální podobou objektů, ale i tím, že předjímali budoucí růst letiště. Stavěli totiž tak, aby se letiště v budoucnosti mohlo plynule rozšiřovat. O tom, že se tenkrát jednalo o architektonické řešení převratné a nadčasové, svědčí také zlatá medaile za koncepční řešení ze Světové výstavy v Paříži v roce 1937. Od té doby bylo pražské letiště oceněno, nebo navrženo na ceny již mnohokrát. Zajímavé je například ocenění z roku 2005, kdy tehdejší letiště Praha – Ruzyně zvítězilo v mezinárodní soutěži World Airport Awards v sekci Nejlepší letiště střední/východní Evropy.

Další stavební změny se na letišti udály po druhé světové válce. Již od padesátých let bylo plánováno rozšiřování budov i přilehlých přistávacích prostor. Bylo to dáno i novým typem letadel. Ve vzduchu se objevují proudová a turbovrtulová letadla, což mělo za následek prodlužování drah a další výstavbu.

Postupně vznikají další tři objekty. Nejdůležitějším z nich je nová odbavovací hala. Terminál navrhl kolektiv autorů tehdejšího Vojenského projektového ústavu pod vedením architekta Karla Filsaka (autor brutalistního hotelu Intercontinental v centru města). Prostor byl pojat v jednoduchých formách, kde prim hrály čisté linie doplněné sklem. Bylo tak dosaženo střízlivého vzhledu splňujícího účel, snoubícího v sobě nadčasovou architekturu a důraz na čistotu provedení. Na budovu navazovala prosklená galerie pro přístup k letadlům, jejíž střecha sloužila jako vyhlídková terasa pro cestující. Dnes toto oblíbené místo mnoha tehdejších návštěvníků na letišti již nenalezneme.

Další rozšiřování spadá do šedesátých let. V letech 1960-1968 bylo vybudováno nové letiště, severně od stávajícího, s další odbavovací budovou. Slavnostně otevřeno bylo 15. června 1968. Velkou ironií je, že pravá zatěžkávací zkouška nastala v noci na 21. srpna, kdy na něm přistávala vojska okupantů.

V osmdesátých letech byl naopak provoz linek (zejména vnitrostátních) spíše omezován. Po pravdě to bylo způsobeno i naším letovým parkem, který měl ve srovnání se zahraničními modely neúměrnou spotřebu pohonných hmot. Poté přichází předěl v podobě revoluce a tím se začíná psát nová, moderní kapitola letiště.

Konečně odpadají všechny obstrukce s povoleními a doložkami. Najednou již vycestovat za hranice státu není politickým problémem. Naše země se otevírá světu a s tím souvisí i nárůst počtu pasažérů na letišti. Je třeba dalšího rozšiřování… Znovu je vypisována soutěž na architektonické zpracování. V roce 1994 v ní vítězí Michal Brix a Petr Franta s ateliérem Scott a.s. Zpracovávají dnešní nejvytíženější terminál T2. (Ten odbavuje lety do schengenského prostoru.)

Prostor je pojat velkolepě, v duchu high tech architektury. Tvarově tvoří komplex jakési další prsty původního letiště. Také došlo k rozšíření stávajících a zřízení nových letových stání. Nyní zde dokonce může parkovat i tak mohutný letoun, jako je Boeing 747. V interiérech budov je přiznán použitý materiál, především ocelová konstrukce obnažená v celé ploše střechy. Nadále je dbáno na praktičnost celého konceptu. Po dostavbě terminálu v roce 1997 je projekt následující rok nominován na cenu hned v několika prestižních světových soutěžích. Namátkou v Mies Van de Rohe Pavilion Award.

Dostavba bohužel nebyla provedena v celém rozsahu původního projektu, ale pouze z části. Kompletně dokončován byl až v dalších letech. Nebylo by to snad ani české prostředí, kdyby tuto dostavbu neprovázel skandál. Ačkoli by to bylo logické řešení, ke stavbě nebyli přizváni původní architekti. Na přepracování a inovace byla najata architektonická kancelář Nikodem a Partner. Té byly poskytnuty veškeré plány a dokumentace architektů Franty a Brixe, na základě kterých vznikl „nový“ projekt. Ten je však nápadně podobný původním návrhům, a tak o autorství nyní jednají soudy. Zatím se přiklánějí na stranu původních projektantů.

Události spojené s naším leteckým uzlem však vyvolávaly emoce vždy. Namátkou, když byl poprvé v roce 2011 přednesen návrh Fera Feniče na přejmenování po našem exprezidentovi Václavu Havlovi. V té chvíli se strhla nejen vlna souhlasu, ale také nevole z řad odpůrců nápadu. Po mnoha peripetiích však k přejmenování přeci jen došlo, a tak od roku 2012 skutečně nese letiště jméno Václava Havla.

Přestavbám však není konec. V současné chvíli se připravuje další etapa. Tentokrát se má letiště odít do moderního designového hávu, který má vystihovat specifické prostředí našeho státu. Na pomoc nám přichází zahraniční studio Chapman Taylor, které má s obdobnými realizacemi zkušenosti například z bruselského nebo londýnského letiště.

Zveřejněné návrhy předvádějí světlé plochy, lesklé povrchy a samozřejmě sklo. Jsou čisté, střídmé a moderní, tak jako naše pražské letiště po celou dobu své existence. Nechme se tedy překvapit…

/Fotografie: archiv autorky, www.petrfranta.eu, www.planes.cz, www.vrtulnik.cz, www.sestka.cz /