S Prahou Neznámou se tentokrát projdeme po místech velmi známých, a to přímo v centru Nového Města. Povíme si a ukážeme si, jak vypadal Koňský trh v dobách minulých.
Václavské náměstí 1890
Sejeme se na tradičním místě – u jezdeckého pomníku knížete Václava od sochaře Josefa Václava Myslbeka. Bylo to jeho vskutku životní dílo. Za zhruba 25 let vykonal nesčetné přípravné studie a návrhy. Za model koně si vybral ušlechtilého 7 letého hřebce Arda, kterého do jeho ateliéru vodili vojáci, aby ho drželi při pózování. Hlavní plastika byla doplněna postavami čtyř světců přemyslovských Čech. Víte, kteří to jsou?
Místo kolem pomníku národního světce je možná nejemotivnějším místem Prahy v novodobých dějinách. Společně na významné dějinné události zavzpomínáme.
Veliké středověké tržiště bylo v plánu Nového Města určeno pro trh s koňmi – odtud tedy jeho středověký název Koňský trh. Od doby Karla IV. se jeho plocha nezměnila – byla stanovena na 2 x 22 zemské provazce. Víte, že na konci 18. století tady stálo první české divadlo Bouda? A víte, kde se uskutečnila všeslovanská sbratřovací mše, která byla počátkem tzv. Svatodušních bouří? Povíme si, kdy zde bylo instalováno plynové osvětlení a kdy byly položeny koleje elektrické dráhy.
Na horním konci Václavského náměstí stojí monumentální novorenesanční budova Národního muzea architekta Josefa Schulze. Připomeneme si, kdo stál u zrodu Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách a kde byly ponejprv sbírky uloženy. Připomeneme si řadu osobností, které stály v čele této společnosti. Budova Národního muzea byla slavnostně otevřena v roce konání Zemské jubilejní výstavy, která ukázala průmyslovou a kulturní vyspělost českého národa.
Na místě dnešního paláce Fénix stávaly do roku 1927 dva domy, které jejich majitel, pan Klubala, prodal vídeňské „Životní pojišťovací společnosti Fénix“ a ta na místě vystavěla jedinou budovu.
Hlavními autory současné podoby Paláce Fénix byli v roce 1927 prof. Ing. arch. Josef Gočár a Ing. arch. Bedřich Ehrmann. Jejich spoluprací vzniklo dílo, které se stalo typickým představitelem funkcionalismu v Čechách.
Hotel Jalta je ukázkou prvorepublikové elegance, ačkoli byl postaven v 60. letech minulého století, kdy všude převažoval socialistický realizmus. A víte, kdo se o to zasloužil? Kdo povoloval použití prvotřídního materiálu na obložení budovy? Scházela se tu luxusní společnost, pokračoval zde společenský život Barrandovských teras.
Zastavíme se v místě, kde býval legendární pivovar U Primasů, který v r. 1928 musel ustoupit nové budově Poštovního šekového úřadu. Spisovatelka Popelka Biliánová nám zanechala podrobný popis objektu pivovaru z poslední prohlídky, kterou milovníci staré Prahy absolvovali těsně před demoličními pracemi.
Zaměstnanci pivovaru U Primasů
Architekt Antonín Wiehl si na Václavském náměstí zakoupil parcelu a vystavěl si novorenesanční dům s ornamentální výzdobou na fasádě, která znázorňuje cyklus o životě obchodníka. Podrobně si ho prohlédneme a objasníme si, proč dům teď patří ČAV.
Poté se naše kroky stočí do Vodičkovy ulice. Nároží Vodičkovy a Václavského náměstí zaujímal dlouhou dobu dům U Lhotků s pětipodlažní renesanční čtyřbokou věží z doby kolem roku 1610. Až do devadesátých let 19. století dominovala věž tomuto objektu. A měli zde ateliér význační umělci. Povím vám, kteří.
Jeden z nejvýznamnějších českých fotografů Jan F. Langhans si v domě ve Vodičkově ulici zřídil ateliér. Poté celý dům zakoupil a zrekonstruoval s ohledem na své podnikání. Moderní rekonstrukce proběhla na začátku našeho století a jejím autorem je Ladislav Lábus, který za ni obdržel cenu Grand Prix v r. 2003. A víte, co bylo objeveno při rekonstrukci ve sklepě?
Vyšší dívčí škola byla zřízena již v r. 1863, ale první žačky neusedaly v lavicích školní budovy, nýbrž v pronajatých domech. Krásná novorenesanční budova byla vystavěna až o dva roky později. A Praha na ni byla náležitě pyšná. Ale německé listy posměšně psaly o „českých amazonkách“. Jestlipak víte, které to byly?
Hlávkovy nadační domy se nacházejí mezi ulicemi Vodičkova a Jungmannova. Stavitel Josef Hlávka zastavěl 85% pozemku. Některé byty byly dokonce bez slunečního svitu. A přesto se velmi dobře pronajímaly. Víte proč?
U sochy veleúspěšného stavitele a velikého mecenáše Josefa Hlávky skončí naše procházka centrem Nového Města. Připomeneme si Hlávkovy velkolepé zakladatelské činy, jeho vysilující pracovní tempo i jeho enormní šetrnost.
Autor článku: Dana Kratochvílová