O způsobu podnikání bratří Baťů se dnes povídají již ucelené legendy. Tomáš – hlavní zakladatel impéria, měl na svou dobu velmi pokrokové nápady, často přicházel s inovacemi a nebál se prosadit si do té doby nepředstavitelné. Ke svým zaměstnancům byl poměrně velkorysý, ale očekával od nich výsledky. Když v roce 1932 zemřel, zavedenou firmu po něm převzal jeho nevlastní bratr Jan Antonín. A velmi zdárně v podnikání pokračoval. Navíc navázal na tradici stavebního boomu ve Zlíně, který započal Tomáš.

Tomáš Baťa začal stavět první domky pro své zaměstnance již po roce 1922. Jeden z prvních projektů zadal architektovi Kotěrovi, který v té době pobýval ve Zlíně, neboť přestavoval vlastní vilu Tomáše Bati. Kotěra skutečně vypracoval typový domek, dokonce byl i postaven. Nicméně pouze v jednom exempláři ve čtvrti Letná. Můžeme se jen domnívat, jaké byly další příčiny, ale ta hlavní zněla jasně. Domek pro zaměstnance byl málo typový a moc nákladný. Bylo tedy třeba dále hledat novou formu domků. Tak postupně vzniká několik typů domků od zaměstnanců firemní architektonické kanceláře. Asi nejtypičtější jsou dnes domy od architekta Karfíka v typickém cihlovém provedení, které ubytovaly čtyři rodiny. Ty se nacházejí ve čtvrti Letná. Mnohé z nich byly časem znehodnoceny opravami a rekonstrukcemi, ale většinou si nesou svůj původní ráz – až na výjimku. I sem pronikla móda plastových oken. Na původních Baťovských domcích to působí až nemístně. A také další věc je nepůvodní – různé přístavby, přístřešky, garáže a kurníky.

Zajímavostí tedy zůstává, že Kotěra počátkem dvacátých let navrhl k typovému domku pro zaměstnance i kurník pro ptactvo a také počítal s chlévy. Tyto věci postupně nejen, že nebudou u zaměstnanců žádoucí, naopak budou přímo zakázané. Tomášovi se příčila představa, že by jeho zaměstnanci po těžké práci v továrně ještě museli obstarávat hospodářství, byť velmi drobné. Dokonce existovaly kontroly, které dohlížely, aby toto ustanovení bylo dodržováno. Běda, jak by měl někdo doma tři slepice. Politika Baťova impéria prostě počítala s tím, že každý zaměstnance bude mít na tu dobu nadstandardní plat, ze kterého si vše potřebné bude moci dovolit. Na jednu stranu si to lze vykládat jako osvícený přistup velkopodnikatele, na straně druhé Baťa jistě věděl, že odpočatý zaměstnanec vykoná ve fabrice více práce. Tím, že Baťa budoval celé město a jeho infrastrukturu, vybudoval ve městě i své prodejny, kino a další objekty, které samozřejmě navštěvovali převážně jeho zaměstnanci. Na tom také stavěla zejména socialistická propaganda, která ve Zlíně Baťu vykreslovala jako agresivního uzurpátora držící opratě celého města a všech jeho obyvatel. Nic ovšem není černobílé. Pravdou je, že se Baťa o zaměstnance staral velmi nadstandardně. Všechny nově postavené domky měly dokonce koupelny, což na tu dobu například na Žižkově viděti, bylo řečeno slovy jednoho známého spisovatele „něco jako vidět meziplanetární let“.

Zlín za doby Tomáše Bati fungoval jako dobře namazaný stroj. Ve dvacátých letech byl navíc zvolen starostou města. Všude se stavělo, firma expandovala. Přicházela s fenomenální reklamou, která byla velmi dobře promyšlená. Baťa jako jeden z prvních podnikatelů přichází se slevami. Ty zde do té doby nikdo neznal. Kampaň „Baťa drtí drahotu“ se dostala do marketingových příruček. Baťa si také k motivaci svých zaměstnanců a kolegů pomáhal různými citáty, hesly a projevy, které byly velmi dobře stavěné a velmi účinné. Baťa se snažil apelovat na atmosféru rovných podmínek pro všechny, příležitosti ke kariérnímu růstu v rámci firmy a rovnost obchodních podmínek. Pro představu, zde jsou některé jeho myšlenky:

„Pokládám za svou zaměstnavatelskou povinnost platiti lidem za práci tak, aby ve svých čtyřiceti letech mohli žít z úspor a pracovati pomocí svého kapitálu a zkušeností a ne ze svých holých rukou.“

„Náš zákazník, náš pán.“

„Každá lidská činnost se nakonec nějak musí projevit v číslech.“

„Pod obchodní poctivostí rozumíme, že veškeré strany zúčastněné musí být po provedení obchodu bohatší, než byly předtím.

Když pak Tomáš Baťa předčasně umírá, všichni zaměstnanci upírali své zraky do budoucnosti, co se bude dít. Baťův syn Tomáš je v té době ještě mladíkem a tak firmu přebírá jeho nevlastní bratr Jan Antonín, který už se několik let podílel na chodu firmy a měl tedy zkušenosti. Čas ukázal, že to byla dobrá volba.

Za Jana Antonína se rozšiřuje výrobní areál, vzniká řada budov občanské vybavenosti, ale hlavně – vzniká proslulý zlínský „mrakodrap“. Dnes bychom jej nejspíš označili jako výškovou budovu, v té době to ale byla naprosto jedinečná a převratná stavba. Vůbec nejvyšší na našem území a druhá nejvyšší v Evropě. Architektem byl vynikající V. Karfík. Původně si nechal Jan Antonín právě v této administrativní budově vybudovat onen známý pojízdný výtah, ve kterém si plánoval pracovnu, aby byl svým zaměstnancům nablízku. Nakonec to ale dopadlo zcela jinak. Přišla okupace, válka a nakonec znárodnění úspěšného podniku a jeho desetiletí trvající postupná devastace. Smutný osud pro firmu. Baťova rodina však před válkou ze Zlína odchází a buduje své obuvnické impérium v desítkách nově založených center po světě, zejména pak v Americe. Vždyť už Tomáš měl sen, že jednou obuje celý svět.

Po celou dobu války však ve Zlíně přeci jen někdo z rodu Baťů zůstal. Byla to Tomášova manželka Marie. Ta za války stále dohlížela na firmu ze své vily nedaleko výrobního areálu. Tato vila dodnes stojí, sídlí v ní Nadace Tomáše Bati. Po objednání zde můžete mít přednášku, či nádhernou svatbu, je otevřená i pro veřejnost. Jen zahrada již není co bývala, za minulého režimu skrz ní soudruzi protáhli čtyřproudovou silnici. Většina původního vybavení vily byla po válce rozkradena, ale postupně se částečně navrací zpět.

Baťovská výstavba ve Zlíně je naprosto jedinečná, nejen z hlediska ucelenosti a celkové koncepce rozvoje města, kterou na našem území nikde jinde nenajdeme, ale hlavně svou převratnou ideou. Vzniklo tak vzácné propojení, které vyústilo ve specifické město. Vlivy Baťovského způsobu stavění jsou dodnes velmi dobře rozpoznatelné, Zlín ještě teď překvapuje řadu návštěvníků i stálých obyvatel.

Pokud chcete Zlín prozkoumat, můžete s námi vyrazit na jarní výlet 18. března.
Více se dozvíte zde.