Když se dnes řekně Stodůlky, každý si představí jedno z nejrozsáhlejších sídlišť v Praze – Jihozápadní Město. Je pravdou, že sídliště zabírá většinu katastru Stodůlek, ale přesto na rozdíl od Jižního města mělo tohle sídliště štěstí, že historická jádra vsí nebyla zbourána a zůstala tak zachována jako oázy klidu a zeleně uprostřed mohutných panelových bloků. Paneláky však na Staré Stodůlky těsně dorážejí a některé pronikly až na starou náves. Je to veliká škoda, protože ještě v 50.letech se Stodůlky řadily mezi památkově nejcennější vesnice v okolí Prahy. Staré Stodůlky, i když dnes působí značně narušeně, se staly v roce 1995 jednou ze dvou vesnických památkových rezervací v celé Praze. Určitě zaslouženě. Stodůlky mají dávnou historii, první písemní zpráva o nich je už z roku 1159 – o tom, že patřily podobně jako blízký Motol řádu Johanitů. Potom se majitelé měnili, až v době předbělohorské byly Stodůlky už docela velkou vsí s 20 domy, což ovšem třicetiletá válka hodně změnila a zbylo tady jen 9 sedláků, 1 chalupník a 2 zahradníci. Koncem 19. a začátkem 20. století dochází k rozvoji vilové zástavby a tím pádem ke vzniku nových částí obce – Lužin, Hájů, Kopaniny, Nové Kolonie a Vidoule. Přesto si Stodůlky až do šedesátých let 20. století udržely charakter zemědělské obce. Na začátku 20. století tu žilo 1132 lidí ve 119 domech, pak začal počet obyvatel strmě narůstat – v roce roce 1930 – 2641 lidí a v roce 1940 – 3661 lidí. Není proto divu, že při vzniku Velké Prahy v roce 1922 obec Stodůlky zažádala o připojení k hlavnímu městu. Byla však odmítnuta – rozloha Prahy by byla připojením dalších obcí na tehdejší dobu neúměrně veliká. Zajímavostí je, že před samotným připojením k Praze v roce 1974 počet obyvatel Stodůlek klesnul (!) na 3050 lidí.
Prohlídku Stodůlek můžeme pojmout jako procházku podle přiloženého plánku. Vyjdeme od metra Stodůlky, pokračujeme zleva kolem nákupního střediska, za blokem paneláků zahneme vlevo na chodník, po němž pokračujeme…
…až dorazíme k umělému jezírku, kde je mezi vápencovými bloky bazénu umístěna bronzová socha Rusalky od sochaře Kurt Gebauera. V dnešní době to ale chudák Rusalka nemá lehké, místo původního bronzového vzhledu byla nějakým „vtipálkem“ přetřena červenou barvou. Navíc se ve Stodůlkách traduje, že na noc musí chodit spát do protějšího domu, a to proto, že v jezírku je voda jen málokdy. Voda totiž uniká do kolektoru a jsou značné problémy s jejím doplňováním.
Od jezírka klesáme Kovářovou ulicí do nitra Starých Stodůlek.
V roce 1292 je poprvé připomínán původní románský kostel sv. Jakuba Staršího, k němuž byl v pozdějších dobách přistavěn gotický presbytář. Kostel původně stál v prostoru opevněném silnou zdí, v rohu byla ještě dřevěná zvonice. Tento mimořádně cenný stavební celek byl zbořen při stavbě nového kostela na počátku 20. století. Přitom to tak vůbec nemuselo být, protože se s novým kostelem počítalo na úplně jiném místě. Sedláci se ale nechtěli vzdát své orné půdy a odmítali věnovat na stavbu kostela nový pozemek.
Obejdeme kostel ze západní strany, za ním zabočíme doprava a po parkové cestě dojdeme až k pramenu Prokopského potoka. Ten je známý hlavně díky Prokopskému údolí, v kterém probíhá jen menší část jeho toku, většinou pak prochází sídlištní zástavbou na území Stodůlek, kde vytváří v Centrálním parku krásné vodní plochy.
Od pramene se vrátíme kousek zpět a klesáme do údolí s pěkně rekonstruovanou bývalou Panskou zahradou. Tento dnes veřejný park sloužil původně jako farská zahrada, patřící k faře, kterou jsme viděli. Později tady bývalo zahradnictví a zahrádkářská kolonie. V osmdesátých letech 20. století tu vzniknul park určený pro krátkodobý odpočinek obyvatel vznikajícího stodůleckého sídliště. Další rekonstrukce parku proběhla v letech 2009 – 2011. V té době tady vznikla i nová fontána se soustavou betonových mělkých bazénků s tryskami, stupňovitě osazených ve svahu. Jak se park povedl, posuďte sami.
Z Panské zahrady vyjdeme do ulice Mládí, kde po pravé straně míjíme kulturní dům „Mlejn“, otevřený poprvé v roce 1988. Nejdříve byl centrem alternativní hudební i divadelní kultury. Proslul zejména díky divadlu Alfred a Ctiboru Turbovi, divadlu Buchty a loutky a slavné rockové škole Come to jam i vyhlášeným rockovým koncertům. V roce 2010 byl Mlejn zrekonstruován. Novinkou je divadelní směr zvaný nový cirkus a zejména vzdušná akrobacie.
Pokračujeme rovně, teď už Kovářovou ulicí zpátky do staré zástavby.
Přícházíme ulicí U kašny a nalevo v kopečku vidíme bránu statku č.p. 6. Za branou, našim zrakům bohužel skrytá, se nalézá obdélná patrová budova, členěná pásy rustiky, v patře pilastry a na jižní straně je vyzdobena malovanými sluněčními hodinami.
U usedlosti čp.7 v jihovýchodním rohu návsi je krásně zachovaná pozdně barokní brána z roku 1802. V sousední usedlosti čp. 8 stálo až do roku 1996 torzo pozdně barokního nebo klasicistního domu s připojenou výměnkářskou světnicí. Jak mohlo dojít k jeho demolici, je značně nepochopitelné, neboť celé území Starých Stodůlek je už od roku 1995 prohlášeno vesnickou památkovou rezervací.
V pravé části dvora nás zaujme patrový, v jádru pozdně barokní dům z konce 18.století, později přestavěný klasicistně. Usedlost byla značně necitlivě přestavěna na byty, hlavně její hospodářská část (na obrázku nahoře žlutá). Celek dvora tím hodně ztratil na své historické autentičnosti i památkové hodnotě. Pozitivní však je, že díky rekonstrukci byla tato jeinečná usedlost pražského venkova zachována alespoň v prostorové struktuře.
Vrátíme se do jihozápadního cípu návsi a vyjdeme chodníkem po levé straně statku nahoru z návsi, kde zabočíme doprava a pokud už jsme procházkou vyčerpaní, můžeme se občerstvit v restauraci Maják na hranici staré a nové zástavby, s krásnou zahradou se vzrostlými kaštany. Šéfkuchař Majáku Martin Kostelník vaří především českou a středomořskou kuchyni. Každý si jistě vybere z velké nabídky italských specialit v zajímavých kombinacích, domácích dezertů nebo široké nabídky smetanových zmrzlin. Rádi tu mají i děti, pro které mají nejen dětský koutek a dětské menu, ale i speciální dětské talíře a prostírání. Od resturace je to potom už jen pár kroků zpátky na stanici metra Stodůlky.
Stodukly….
… tot‘ nejkrasnejsi casy meho detstvi.
(Armady / Ve stromoradi – )
Praha koncila u Jinonic a Stodulky “kulturakem“ 🙂 pamatuji jeste, kdyz jsme s babickou jezdily do Prahy ERTAKAMA i s privesem. A co jsem se nachodil Na Cikanku… dedeckovi pro pivicko (prej jako ze mladej sumec :)) Nebo nase oblibena zatopena cihelna – koupani a chytani raku/okounu. Pamatuji tez stare zahradnictvi ala U Cisku, okurky, mrkev a vajicka po 0.20h…. taktez stary haj “Terezin“ kde rostlo snad vse, na co jsme jako mali kluci mohli chodit – angrest, rybiz, lisk. orisky, hrusky, jabka, svestky, blumy…. nebo kdyz jsme chodivali za Mototechnu na “skrtaky“ (kaminky do zapalovacu – jen ve vetsim vydani 🙂 a pak dlouho do tmy vecerni blaznili jiskrenim po silnicich. A to uz nemluvim o krasnych a vydarenych zimnich obdobich, kdy usi stipal mraz s velkym M, pod nohama hlasite krupani snehu misici se se vzdalenou “pisni“ cirkularky….. a do toho jeste zavany spaleneho uhli “vune“ z kominů. To vse podbarveno obcasnym kokrhanim kohoutu a stekotem psu. Toto se mi “vyjevi“ pokazde, kdyz si vzpomenu na cestu do zdejsiho konzumu (stal presne pred krizovatkou na Vidoule) potom to predelali na Jednotu…. a pak uz to zrusili, nebot byla postavena samoobsluha… nahore za skolou. Kde jsou ty casy kupovani ABC a Ohnicku v trafice U Edenu na namesticku…. a pod nim poute a kolotoc, kdyz prijel. (ted tam vede hl. silnice) ach jo…. kde vsechny ty casy jsou ?!?!?!
Musim tez zminit, ze jsem tudy projizdel i se svou oblibenou linkou 130, ktera konci az na Knizeci ci 164 z N.Butovich… ktera de facto Stodulky objizela… takze znam i okoli (mala/velka uhrada, Luziny atd…. ) ale neni nad vzpominky, ve kterych mam tyto mista jen jako lany poli s kukurici, psenici a zita. aleje hrusek a jabloni ………
Dobrý den! Díky za tenhle skvělý článek, ráda bych využila některé údaje z úvodu do svojí diplomové práce. Zajímal by mě zdroj informací, odkud jste čerpal o Starých Stodůlkách. Díky moc Adéla
Dobrý den Adélo, jsem moc rád, že se vám článek líbil. Čerpal jsem z obrovského množství zdrojů, vyberu pro přehlednost jen některé:
Augusta, Pavel, (Ed), Kniha o Praze 13 a okolí, MILPO, 2000
Broncová, Dagmar, (Ed.), Kniha o Praze 5, MILPO, 1996
Kocourek Jaroslav, Praha, obrazový vlastivědný průvodce, freytag & berndt Praha, 2006
David, Petr, Soukup, Vladimír, 1111 památek a zajímavostí Prahy, Kartografie Praha, a.s. ve spolupráci s nakladatelstvím a vydavatelstvím Soukup & David, s.r.o., Praha, 2001
wikipedia.cz
nově vyšla kniha: doc. Prix a kol.aurorů, Umělecké památky Prahy, Velká Praha M/Z,
Přeji hodně štěstí při vaši diplomové práci
Moc moc děkuji!!!!!!!
Moc hezký popis mého bydliště. Již víc než třicet let bydlím v blízkosti kostela , Panské zahrady i Centrálního parku a neměnila bych.
Jsem rád, ýe se Vám článek líbil.. Máte opravdu hezké bydliště.
Moc hezký popis mého bydliště. Již více než 30 let tady bydlím, z okna vidím kostel a Panská zahrada i Centrální park jsou krásná místa k procházkám.
Ano ano, máme na Stodůlkách pěkná místa a to ještě nemálo starých stavení bylo zbouráno v době počátku výstavby Jihozápadního města. Nutno ale dodat, že původní ráz mnoha venkovských domů navždy zmizel s jejich rekonstrukcemi po roce 2000, což je nejvíce vidět na jihu ulice U kašny. Ještě kolem roku 1997 byla zchátralost starých Stodůlek v okolí tvrze Branka dokonale pozorovatelná celým východním směrem. Zmizelo však také množství původních sídlištnich uměleckých instalací a herních prvků z 80. let jako byla plastika židle a stolu zajímavé to dílo o výšce opěradla židle přes dva metry z altánu ve vnitrobloku ve Vlachově ulici, čtyřpatrová dřevěná prolézačka ve tvaru pyramidy za paneláčky v Kovářově ulici, dětská dřevěná pevnost – labyrint v Chalabalově ulici nebo hrad s mosty stojící na kůlech, který stával ve vnitrobloku Bellušova – Neústupného (na počátku ještě Kotovova). Byly to prvky značně nebezpečné ale krásné, úrazů na nich však bylo mnoho. Celkově je mnoho krásných míst ve Stodůlkách a okolí většinou mimo historické jádro obce. Nelze nezmínit útulně romantickou rekreačně-vilovou čtvrť Nová ves těsně nad svahy Prokopského údolí, která je rovněž hranicí městské části Praha 13, dále pak příjemnou a moderní vilovou zástavbu začínající pod lokalitou Háje a táhnoucí se až k Plzeňské třídě na hranici s čtvrtí Řepy, Stodůlky tak mají dopravní zajímavost – na jejich katastru leží polovina tramvajové zastávky. Ano, nástupní ostrůvek tramvaje Hlušičkova ve směru Anděl leží na stodůlecké straně, ostrůvek ve směru Sídliště Řepy je již na katastru šestého obvodu. Jelikož se však další tramvajová zastávka ve směru Anděl nachází už v Praze 5 – Motole, stodůláci nemají na svém území ani jednu zastávku celou. Svoje kouzlo ale mají i sídlištní celky, butovické sídliště zkrátka zapůsobí na návštevníka jinak než zástavba z počátků normalizace, Atelier 7 zde opravdu slušně zaexperimentoval, i z Nových Butovic ovšem zmizela stavba – rozestavěný skelet obchodního domu, na jeho místě nyní vzniká bytový komplex. Mezi zbourané stavby, byť již na území Jinonic patří také budova úřadu potravinové daně na čáře. Tento úřad byl takový projev záliby v regulovaní a danění čehokoliv, včetně potravin donesených do města na trh z byť jen tři kilometry vzdálené vesnice uzavedený za c.k. monarchie a úspěšně převzatý první republikou…. V té budově působila odbojová skupina, udržující ilegální radiové spojení a předávání informací s Londýnem. Roku 1941 byla skupina vyzrazena a členové popraveni. Nově od roku 2015 je nainstalován pomník této skupině před západním vestibulem metra Nové Butovice. Sousedí s ním další plastika, instalovaná v době otevření metra v roce 1988. Sochařských děl i mozaiek je na stodůleckých sídlištích poměrně mnoho, autoři kromě K. Gebaura také například J. Róna nebo O. Zoubek. Další zajímavé zbourané stavby jako cihelna ze začátku 20. století v ulici Mukařovského na Lužinách nebo ranně barokní zájední hostinec Bílý beránek na křižovatce ulic Plzeňská, Jeremiášova a Slánská se rovněž nepodařilo zrekonstruovat a ani o to nebyl zájem u rozhodujících míst.
Velmi pěkné místo, architektonicky i přírodou je osada Chaby ležící mezi Třebonicemi a metrem Stodůlky. Třebonice patří pod místní samosprávu pod Stodůlky, jsou však svébytnou a malebnou čtvrtí s krásně zachovalým venkovským rázem zejména v západní části.
Hlavní plus pro životní snesitelnost prostředí jsou okolní přírodní oblasti.
Co se kulturního centra Mlejn týče, mohu jen říci, že s rekonstrukcí zmizel i genius loci tohoto zařízení a veškerá kvalitní nebo chcete-li nepapučová dramaturgie klubu.
Se znepokojením lze pouze sledovat podivné snahy developerů stavět na Stodůlkách i tam, kde to opravdu nejde. A ochránci blízkého Prokopského údolí by mohli vyprávět……
Děkuji za podrobný popis Stodůlek.
Velmi zajimave.
Dekuji.
Děkuji. Těší mne, že se Vám článek líbil.
Dodám něco osobního. Bydlím zde – v jednom paneláku, už vlastně třicet let. Nešlo tenkrát o vlastní výběr, ale „štestí“, že se bude vůbec bydlet. Okolí nebylo uklizené, všude bahno a stavební neřád, stromek a zeleň žádná. Dost depresivní a nezajímavé prostředí, i když šeď, uniformita a nezájem jistě nebyl jen věcí Stodůlek. Můj otec mě tehdy utěšoval, že paneláky jsou jedna věc, ale staré Stodůlky, to že je balzám na duši. Chodívali tam prý občas jako studentíci práv (pěšky z koleje v Dejvicích) před válkou na výlet , do hospůdky na pivo a na kuželky. Prý krásná vesnice. Bohužel musel seznat, že měl v paměti něco, co se bolševikovi podařilo zhuntovat. Třicet let uplynulo a časy se změnily. Dnes tady bydlím ráda a mám pocit, že by se zde líbilo zase i tatínkovi. Škoda, že se toho nedožil.