Velký Břevnov je pro mě dost smutný úkol – popisovat ho i fotit. Celý byl zbořen v 70. letech 20. století. Je to obrovská škoda, protože až do své likvidace se jednalo o vzácně zachovanou vesnickou náves a staré centrum Břevnova. I když byl povýšen na město, neměl Břevnov vlastně nikdy náměstí a stará náves plnila tuto úlohu s názvem Břevnovská ulice až do smutného konce. V prodloužení Břevnovské směrem k Bělohorské ulici přibylo později ve 30.letech i kino s původním názvem Ideál, později Radost. Říkalo se mu prý Randál (radost + ideál = randál:)). Na návsi stávaly krásně zachované statky i starobylý hostinec „U Kotoučů“.
Při poznávání Velkého Břevnova s klášterem nám může pomoci mapa
Tento dům zůstal jako jeden z posledních ze staré zástavby na malém trojúhelníkovém náměstíčku tvořeném vidlicí ulic Radimova a Na Petynce. Tím pádem byl svědkem natáčení jednoho z dílů filmového seriálu „Hříšní lidé města pražského“ a sice „Pěnička a Paraplíčko“, kde jsme kromě rady Vacátka v podání Jaroslava Marvana, mohli vidět v titulních rolích Radoslava Brzobohatého a Jiřinu Bohdalovou. Na rohu domu jsou zachovány pozůstatky zdobených držáků na plynové lampy.
Dobrý den,ráda bych se spojila s nějakým pamětníkem.Chtěla bych zjistit, kde stával dům, kde měl můj praděda hospodu s tanečním sálem.Byl v Radimově ulici, říkalo se mu U Kalců.
u Kaclů bylo kousek nad návsí v Radimově, to byla slavná hospoda. Nějaká fotka pradědy by nebyla?
Já chci připsat něco ke kinu Radost. V neděli hrálo vždy od 10,30 hod – to byly většinou pohádky pro nejmenší, dále od 15 hod pro větší děti dobrodružné filmy a potom večer od 17,30 a od 20 hod. Ve všední den byla jen večerní představení a myslím, že ještě ve středu se hrálo odpoledne od 15 hodin.
Majitel toho kina se jmenoval Randáček (možná proto Randál). V kině Radost jsem trávila celé dětství (TV v té době měl málokdo) a moc ráda na to vzpomínám. Dagmar Braunová
Děkujeme za milé doplnění
Krásný den,
nostalgicky mě potěšil článek o břevnovské návsi.Jsem velmi ráda za fotografii, která je černobílá .
Nedávno jsem vyprávěla vnoučatům 🙂 o tom, jak jsem si na statku, který byl na návsi,půjčovala v 70. letech koně a jezdila na něm do Klášterní zahrady.Koukaly na mě tak, že jsem na chvíli zaváhala, jestli je to vůbec pravda ?! Fotografie je mi důkazem, že to tak doopravdy bylo. Na statku vlevo na fotografii jsem byla mnohokrát ve dvoře a na zahradě, kde rostly přenádherné růže.Vzpomínám s láskou na krátkou dobu, kdy jsem se mohla kochat – už tenkrát odcházející krásou přírody a architektury, kterou mám velmi ráda.Bylo to v letech 1976-1978..patrně již starousedlíci věděli, že budou vystěhováni, protože místo pomalu umíralo.Děkuji.
Dobrý den,
jsme moc rádi, že Vás článek potěšil
Ten domek se šindelovou střechou asi už dlouho stát nebude, pokud někdo nepřinutí majitele k jeho opravě a nenechání takového chátrání.