Paříž má svou La Defénse. I Praha, aby se nedala zahanbit, má svou čtvrť mrakodrap(k)ů, „office buildingů“, nákupních galerií, extravagantních domů i zajímavého pouličního dění. Samozřejmě to v Praze nemůžeme mít ve stejném rozsahu a velikosti jako v Paříži. To už je taková naše tradice – všechny velkolepé stavby stavíme v poměru k Paříži přesně 1:5. Začalo to již v roce 1889, kdy byla v Paříži postavena u příležitosti Světové výstavy Eifelova věž. V Praze se o dva roky později konala Zemská jubilejní výstava. I bylo rozhodnuto, že co dokázali v Paříži, dokážeme my Češi přece taky. A tak bylo váženými pány v cylindrech usneseno postavit volnou kopii Eifelovy věže v Praze. Samozřejmě nikdo nemohl očekávat, že v malých českých poměrech bude možno postavit věž 300 m vysokou. Ale řešení se záhy našlo – využila se výška petřínského kopce a sečteno s ním, stačilo postavit rozhlednu pouhých 60 m vysokou, aby vzhledem k hladině Vltavy byl divák stejně vysoko jako na Eifelově věži. Tato krásná tradice byla pak v Praze využita mnohokrát, například při bourání Židovského města a jeho nahrazení podle pařížského vzoru „širokým“ (1:5) bulvár(k)em Pařížskou (!) třídou.
Nuže máme v Praze i dnes to, co v Paříži – moderní obchodní čtvrť na předměstí, spojenou metrem s centrem města – Pankrác.
Café Na půl cesty umožňuje už 15 let pracovní a sociální rehabilitací lidí s duševním onemocněním, zejména schizofrenií tím, že funguje jako jedna z trénikových kaváren. Kromě přijemného kavárenského prostředí se zahrádkou přes den (čerstvá polévka, domácí citronáda,zázvorové limo, domácí koláče, panini, veganské dobroty typu vegebapy, nakládané tofu, nebo čokoládové muffiny) nabízí bohatý kulturní program večer, kdy se tady zdarma konají koncerty a vystupují dj’s..
Ohlédneme se ale přece jenom zpátky a přes Central Park vidíme jako v New Yorku naše super mrakodrapy – od nejmenšího po největší zprava doleva: Hotel Panorama, City Empiria (dříve Motokov), City Tower (dříve Československý Rozhlas), který se nedařilo dlouho dostavět a teď už není ani nejvyšší v republice – Brno ho předehnalo o pár metrů….
Filadelfie je fontánou s vodní kaskádou spojená s Baarovým parkem, který nabízí spoustu netradičních atrakcí pro zábavu i pohyb. Můžete se tady zhoupnout na rotující houpačce, zahrát pétanque, konferovat s přáteli prostřednictvím velkých trychtýřů rozesetých po parku, nebo si prostě jen tak lehnou do hebkého zeleného pažitu, který je obklopen bytovým areálem s přiléhavým názvem“Rezidenční park Baarova“. Asi by nebylo tak úplně od věci na takovém (byť i nově vytvořeném) krásném místě bydlet.
V budově Alfa (Alpha) jsem bohužel měl pochybnou čest pracovat. Architekti tu vedle předzvětralého titan-zinku vymysleli i jiné věci. Například venkovní žaluzie. Ovládání je u každého rozměrného okna a vedle toho je ovládáno anemometrem na střeše budovy. Takže pokud vane vítr silnější než .., žaluzie na celé budově se vytáhnou a odpolední slunko svítí do kanceláří. Na monitor pak moc vidět opravdu není o regulování teploty klimatizací nemluvě. Řešili jsme to nalepením papírů na okna a sirkou ve spínači stahování žaluzií. (Aby – až vítr pomine se žaluzie zase stáhly a my nemuseli neustále chodit zkoušet je stáhnout). V zimě na lamely žaluzií napadl sníh a svítící sluníčko jej přes den rozehřálo. Z vrchních lamel kapala voda a přes noc se vytvořily krásné rampouchy. Bohužel spojily lamely tak, že se nedaly natočit ani s nimi pohnout. Takže ne vždy je to nejmodernější a technologicky „in“ také praktické a upotřebitelné. Přál bych architektům v tak příjemné pohodě pracovat.
Papiry na oknech vytaceji do bela architekty. Spravci maji za ukol hlidat visualni neporusenost budovy i v tomto smyslu a ihned odstranovat vse co narusuje architektovu visi. Aspon tak tomu bylo ve vetsine pankrackych budov co vim.