Praha Neznámá pořádá po Ořechovce komentované vycházky.

Na území dnešní vilové čtvrti Ořechovka se původně rozkládala nádherná barokní zahrada šlechtice Jana Kryštofa Bořka se zámečkem. Zahrada byla vyřešena ve stylu francouzských parků se stříhanou vegetací a sochařskou výzdobou. Bořkův letohrádek i se zahradou zanikl v roce 1742 při dělostřeleckém souboji mezi francouzským vojskem okupujícím Prahu a německou armádou v rámci tzv.války o dědictví rakouské. Poté území bývalé zahrady sloužilo jako dělostřelecké sklady a dělostřelecké laboratoře (to dokládá řada názvů zdejších ulic Dělostřelecká, Zbrojnická, U Laboratoře a podobně).

Vznik Československé republiky roku 1918 přinesl prostoru někdejší Bořkovy zahrady zásadní změnu – výstavbu rozlehlé vilové čtvrti. K potřebám hlavního města nového státu patřilo zajištění bydlení úředníků nových ministerstev i vybudování rezidencí pro zastupitelství. Název kolonie – Ořechovka vznikl z původního označení Bořekovka, připomínající Bořkovu zahradu.

Když v roce 1919 Ministerstvo veřejných prací vypsalo veřejnou soutěž na stavbu rodinných domků Stavebního družstva státních a jiných veřejných zaměstnanců, ještě na základě platného zákona o malých bytech z roku 1911, bylo území mezi buštěhradskou drahou a střešovickou silnicí předurčeno pro zahradní město „howardovského“ typu. Domy v této nové lokalitě, jejíž ulice se co nejvíce snaží sledovat terén, měly podle záměru obsahovat cca 15% jednopokojových a stejný počet čtyřpokojových bytů, zatímco převažovat měly byty dvoupokojové a třípokojové – po 35%.

Soutěže se zúčastnila řada známějších i tehdy zatím méně známých českých architektů, mezi nimi Jindřich Freiwald, Bohumil Hübschmann, František Vahala, Eduard Hnilička a Ladislav Machoň. Jednou ze soutěžních podmínek byla ucelenost, jasná prostorová vymezenost jednotlivých bytových jednotek, včetně příslušnosti dvorku a části zahrady ke každému z bytů. Střídáním typu domků – řadových a izolovaných – se mělo předejít jednotvárnosti zástavby. Vítězný návrh architektů Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře ze soutěže se stal podkladem pro definitivní urbanistické řešení této vilové oblasti.

Jednotlivé ucelené části zástavby byly přitom většinou projektovány a prováděny podle upravených typů těch architektů, kteří se v soutěži umístili na předních místech. Tímto způsobem se celkem úspěšně předešlo uniformitě. Větší část řadových domů v ulicích Klidné a Dělostřelecké projektoval Jindřich Freiwald, řadu domů v Západní a Lomené ulici Jaroslav Vondrák. Ten se zde projevil jako modernista se vztahem k takzvaným kotážovým domům – vilám anglických zahradních měst, které představovaly jednu z linií pražského urbanismu 20. let.

Kolem původní Ořechovky, rozrůstající se v průběhu dvacátých let o další ulice, vznikaly opět vily, tentokrát však většinou podle individuálních návrhů. V témže období byly postaveny také rezidenční vily v ulici Pod Hradbami. Ve třicátých letech se pokračovalo se stavbou vil dále na západ, k Veleslavínu. V době první republiky se Ořechovka stala jednou z nejlepších adres pro bydlení v Praze, kam byl už v roce 1936 zaveden tehdy nejmodernější dopravní prostředek – trolejbus.

O Střešovicích se říká, že je to čtvrť výtvarníků, přesto na své vycházce budeme překvapeni, kolik zde žilo malířů i sochařů, jejichž jména jsou známá a slavná. Jenže situace je zde podobná, jako v ostatních částech Prahy – nevzniklo žádné „střešovické“ umění, i když nelze zatajit, že leckterý malíř, například Vincenc Beneš nebo Karel Holan (ve Střešovičkách) našli zajímavé motivy i v Břevnově, i ve Střešovicích. Ořechovka však byla pro většinu umělců jen příjemným, tichým a poměrně klidným bydlištěm, podobně jako pro jiné třeba Spořilov.

Na úvod nabízím situační plánek vycházky spojující všechny významné stavby na Ořechovce. Vycházku (cca 4 hodiny) rozdělíme na Ořechovka – 1. část (tento článek) a Ořechovka – 2. část

Vycházku začínáme na hlavním náměstí před ústřední budovou

„Hlavní“ náměstí (Macharovo)

Vilová čtvrť Ořechovka (původně Vořechovka) byla urbanisticky jednotně řešena (1919 – 1929) a proto se pochopitelně už od počátku počítalo s ústředním náměstím. Vzniklo jižně od takzvané ústřední budovy, která se stala obchodním a společenským střediskem vilové kolonie. Prostor náměstí byl stavebně uzavřen do roku 1926. Název „ Hlavní náměstí“ byl však jen názvem neoficiálním. Podle původního projektu se počítalo s tím, že na náměstí před ústřední budovou bude postavena škola. Později se však ukázalo, že dětem z Ořechovky bude dostačovat dvoupatrová budova školy v nedalekých starých Střešovicích. Vilové městečko, oddělené nezastavěným územím od ostatní střešovické zástavby, přitom potřebovalo ústřední prostor. Návrh na definitivní vyřešení prostoru , který počítal s trvalým zachováním funkce náměstí, vypracoval architekt Alois Dryák a byl realizován v roce 1927. Do parkové úpravy byly citlivě zasazeny tenisové kurty, dětské hřiště i sáňkařské dráhy a v horní části náměstí pomník padlým ze Střešovic v době první světové války. Prostranství dostalo oficiální název – náměstí Na Ořechovce – v roce 1930, v 60. letech došlo ke změně na Macharovo náměstí podle básníka Josefa Svatopluka Machara, který žil dlouhá léta ve vile v blízké Cukrovarnické ulici.

Ústřední budova
Na Ořechovce 30b, Střešovice 250

Ústřední budova, neboli budova „spolková a konzumní“, projektovaná Jaroslavem Vondrákem v roce 1921 a stavěná souběžně s obytnými domky, se stala obchodním i společenským střediskem kolonie. Jak si můžeme všimnout, architekt Vondrák se při tvorbě jejího hlavního průčelí do Macharova náměstí pohyboval na rozhraní jehlancových a kubistických forem.

Umístění zde našla řada obchodů, tržnice, biograf, restaurace, kavárna s vinárnou i ordinace lékařů. V roce 1927 byl společenský význam této budovy ještě zvýšen rozšířením o nový divadelní a taneční sál. Rovněž zde byla knihovna, pošta a spolková místnost. Jedná se o jakousi první formu v dnešním pojetí „občanské vybavenosti“ – tedy jádro tohoto obytného souboru.

Pokračujeme průchodem kolem biografu, jednoho z mála tradičních předválečných kin, které dodnes nezastavilo svůj provoz. V předměstských čtvrtích Prahy dnes kromě kina Ořechovka nalezneme funkční pouze kina Aero na Žižkově a Oko v Holešovicích. I když Ořechovka je dnes vedená jako divadlo, které občas promítá.

Dostáváme se do samého jádra původní „Vořechovky“ stavěné už od roku 1919 ve stylu anglických zahradních měst takzvaných cottage, to jest procházíme ulicí Spojenou

dále pokračujeme doleva Dělostřeleckou a doprava Klidnou ulicí

Křižovatka obou ulic zde vytváří trojúhelníkové náměstíčko, které je jádrem malé čtvrti typizovaných domů, postavených ve stylu rondokubismu. Tento styl je k vidění jedině v českých zemích. Jedná se vlastně o českou variaci na mezinárodní sloh art deco. Je zajímavé, že vlastní art deco se vyskytuje v českém vnitrozemí velmi zřídka (právě díky náhradě rondokubismem). Art deco se naopak silně uplatňuje v bývalých Sudetech, kde mu převažující německé obyvatelstvo po celá 20. i 30. léta dávalo jednoznačně přednost před funkcionalismem, který nikdy nepřijalo za svůj a v pohraničí se uplatňoval pouze u staveb českých.

Po vzniku nové republiky byly v oblastech s převahou českého osídlení „hrana, špice a šeď“ v architektuře prohlášeny za znaky poraženého germánství, naopak oblost a barevnost byly přiřčeny vítěznému slovanství. Skončil jehlancový kubismus, nastoupil barevný „národní sloh“, zvaný rovněž rondokubismus, obloučkový kubismus, české art deco či sloh Legiobanky, coby nejvýznamnější stavby postavené v tomto slohu. Až se může jevit, že tento sloh má více názvů než realizovaných staveb.

Na konci Klidné ulice jdeme doleva ulicemi Pod Ořechovkou a Pod Vyhlídkou do ulice Lomené.

Domy podle projektu Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře z let 1920 – 1922 napodobují tvarosloví anglických cottages ze zahradních měst Bedford Park, Hampstead a Letchford, s jejich typickými trojúhelníkovými štíty, úzkými obdélnými okny, vysokými komíny a hrázděnou vazbou zdiva.

Zabočíme vpravo ulicí Na Ořechovce, hlavní tepny čtvrtě…

…..a pokračujeme kolem zeleného pásu obepínajícího severozápadní část Ořechovky…

…načež zabočíme vlevo do ulice Cukrovarnické, která zde není tak významnou tepnou jako ve východní části čtvrtě.

Ještě než dorazíme k vile sochaře Břetislava Bendy…

Dům Břetislava Bendy
Cukrovarnická 51, Střešovice 778

V domě žil a tvořil Břetislav Benda (1897 – 1983), který patří mezi významné české sochaře 20. století. Byl žákem Josefa Václava Myslbeka a Jana Štursy a členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Umělecký projev Břetislava Bendy nejvíce vystihují jeho vlastní slova: „Neznám motiv vzácnější, než je lidské tělo, a především ženské“. Věnoval se především modelování bronzových a mramorových soch ženského těla.

Dům Josefa Svatopluka Machara
Cukrovarnická 41, Střešovice 650

Josef Svatopluk Machar (1864 -1942), který žil v tomto domě od roku 1929, byl známý básník, prozaik, publicista a satirik.

Zabočíme vlevo do ulice Pod Vyhlídkou, kterou projdeme do ulice Na Dračkách.

Podél souběžných ulic Střešovické, Cukrovarnické, Na Ořechovce i Na Dračkách probíhala ve 20. i 30. letech výstavba téměř výhradně rodinných domů.

Vila s ateliérem Václava Špály
Na Dračkách 5, Střešovice 755

Projekt střešovické vily objednal u svého kolegy ze Spolku výtvarných umělců Mánes, architekta Otakara Novotného, malíř, grafik a ilustrátor Václav Špála (1885 – 1946).

Václav Špála byl malířem hluboce lidové inspirace, jeho umění pramenilo z dokonale zažitých impulsů lidového prostředí a tvorby. Špálovo dílo vycházelo z fauvismu, později byl ovlivněn kubismem, od kterého se odklonil po roce 1923, kdy se začal věnovat hlavně krajinomalbě. Toto období jeho tvorby se nazývá zelené. Vrcholem Špálova malování přírody je ale modré období, kdy tuto barvu používal v mnoha odstínech. Dům Václava Špály spojoval obytnou a pracovní funkci – nacházel se tady jak byt pro pětičlennou rodinu, tak malířský ateliér. Po smrti Václva Špály zdědila dům manželka jana, dcera Eva a synové Jiří a Jan.
Architekt Otakar Novotný, který se zaměřoval na cihelnou architekturu holandského typu z režného zdiva (která je, jak ještě uvidíme, na Ořechovce početně značně zastoupená), navrhl tuto zajímavou stavbu realizovanou v letech 1931 – 1932.

Vila Alfréda Justitze
Na Dračkách 7, Střešovice 755

Sousední vila pro Alfréda Justitze, rovněž v režném provedení, ale už s nepůvodními okny je dílem Františka Antonína Libry z roku 1931.

Alfréd Justitz (1879 – 1934) byl představitelem zakladatelské generace českého moderního malířství, významný grafik a ilustrátor. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes a vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. Jeho plakátovou tvorbu najdeme v mnoha galeriích. Jako významný kynolog byl nadšeným propagátorem plemene boxerů.

Procházíme kolem dalších vil v ulici Na Dračkách s hodnotnou vilovou zástavbou.

Protneme bulvár V Průhledu, který zde tvoří podobný zelený rámec jako Slunná na východní straně a v pokračování ulice Na Dračkách č. 25/847 si povšimneme domu, ve kterém žil a tvořil malíř, grafik, ilustrátor a prozaik Václav Fiala (1896 – 1980). Jedná se o rodinný dům krychlového tvaru, s představeným schodištěm u vstupu na severní straně, která není příliš členěná otvory. Dům projektoval roku 1934 architekt Pavel Simonov.

Z ulice na Dračkách zatočíme ulicí Na Průseku zpět do Střešovické.

Ulicí Západní se stočíme zpět dolů do ulice Lomené. Na nároží vpravo s ulicí Cukrovarnickou, která zde již tvoří široký bulvár, se nachází…

a vlevo:

Dům Vincence Beneše
Cukrovarnická 24, Střešovice 492

V domě žil a tvořil malíř Vincenc Beneš (1883-1979). Beneš byl členem České akademie věd a umění, Spolku výtvarných umělců Mánes, Skupiny výtvarných umělců a Osmy. Nejdříve byla jeho tvorba ovlivněna kubismem a fauvismem, v dalším období se zaměřil na realistické olejomalby ovlivněné neoklasicismem. Dům byl postaven podle projektu architekta Pavla Janáka v na Ořechovce oblíbeném „holandském stylu“ s režným zdivem na fasádách v roce 1923.

V pokračování Lomené:

Dvojvila Emila Filly a Františka Krejčího
Lomená 10, 12, Střešovice 493, 494

Pro kubistického malíře, grafika a sochaře Emila Fillu a psychologa Františka Krejčího byla opět podle návrhu Pavla Janáka postavena v letech 1923 -1924 dvojvila ve stejném stylu jako vila Vincence Beneše.
Emil Filla (1882 – 1953) působil v pestré paletě povolání – byl však především malíř a grafik. Je však znám i jako sochař, redaktor, teoretik, diplomat, organizátor a sběratel. Utvářel směřování našeho kulturního dění už krátce před 1.světovou válkou a zejména v době první republiky.

František Krejčí (1858 – 1934) byl psycholog a jeden z mála českých pozitivistických filosofů. Pokládá se za zakladatele moderní české psychologie.

Vrátíme se k ulici Na Ořechovce, po které zabočíme doprava.

Kafkova vila
Na Ořechovce 41, Střešovice 484

Rovněž podle návrhu architekta Pavla Janáka byla postavena vila sochaře Bohumila Kafky (1878 – 1942) .

Kafkova díla jsou klenotem českého secesně symbolistního sochařství. Kafka, obeznámen se secesí, přijímal podněty symbolismu, naturalismu i impresionismu a vytvořil několik uměleckých děl, v nichž se originálním způsobem setkávají výtvarné směry přelomu 19. a 20. století. Historici umění však především vyzdvihují jeho sochy se zcela osobitou symbolistní inspirací. Z významných realizací jmenujme alespoň největší jezdeckou sochu na světě – pomník Jana Žižky pro Národní památník na Vítkově. Společně se svým učitelem Stanislavem Suchardou pracoval na pomníku Františka Palackého na stejnojmenném náměstí. Jestliže tedy vilu sochaře Bohumila Kafky projektoval architekt Pavel Janák, jednalo se o vzájemnou poctu. Manželství Kafkových zůstalo bez dědiců. Vdova po umělci proto odkázala vilu své pečovatelce, jejíž rodina jí vlastní od roku 1965 až do dnešních dnů…

Vila patří do souboru Janákových staveb (vily Vincence Beneše, Emila Filly a Františka Krejčího a Bohumila Kafky) realizovaných na Ořechovce v letech 1923 – 1924 pro Stavební družstvo výtvarných umělců a spisovatelů. Architekt se zde nechal inspirovat střízlivou holandskou architekturou z režných červených cihel. Nad původními vstupními dveřmi si povšimneme kamenné busty. Po pravé straně se nachází sochařský ateliér, jehož strop je využit jako střešní terasa.

Španielova vila
Na Ořechovce 35, Střešovice 487

Sochař Otakar Španiel si vystavěl krásnou vilu ve stylu art deco podle plánů architekta Ladislava Machoně na nároží ulice Na Ořechovce a hlavního náměstí.

Otakar Španiel (1881- 1955) byl významný sochař, medailér a řezbář. Jeho práce vycházela ze secese. Nejdříve kromě tradičních aktů byly jeho častým tématem sportovci. V jeho práci dominuje reliéfní tvorba světové úrovně. Zabýval se tvorbou medailí, portrétů, plaket a mincí. Mezi nejvíce ceněné a nejkrásnější mince světa patří jeho jednokorunová mince z roku 1921.

Došli jsme na hlavní náměstí Ořechovky, kde můžeme vycházku ukončit a/nebo se občerstvit v jedné z mnoha restaurací a dále pokračovat podle výcházky Ořechovka – 2. část.

---