Na první pohled se zdá, že se jedná o správnou věc, o které netřeba debatovat. Ovšem, když se řekne „a“ musí se říct také „b“. Nejdříve je potřeba si objasnit, o které hranice se jedná. Kdyby se neměla rozšiřovat za své administrativní hranice, bylo by to jistě v pořádku, proč si ničit venkovskou krajinu, které u nás v republice určitě nemáme nadbytek. Po podrobnějším zkoumání však zjistíme, že se jedná o to, zastavit rozvoj Prahy na volných plochách jejího území a zahušťovat vnitřní město. Při tom se mluví o malé hustotě obyvatel Prahy. Jistě, pokud vezmeme celkovou plochu Prahy včetně venkovských oblastí, které zabírají většinu její rozlohy, tak potom je v Praze hustota menší než ve srovnatelných městech. Ovšem pokud vezmeme souvisle zastavěnou plochu, tak je Praha srovnatelná s evropskými městy se stejným počtem obyvatel. Tudíž zahušťováním vnitřních částí Prahy bychom se dostali na vyšší hodnoty než mají srovnatelná města a došlo by ke značnému zhoršení kvality bydlení. Navíc u nás nemáme tak široké ulice a bulváry jako v jiných městech, takže zde dojde k ještě větším automobilovým zácpám než dnes.

Zato se v Praze nemají využívat k výstavbě volné plochy na okraji města, často i v blízkosti metra, či tramvaje. Ano, zni to hezky: „musíme v Praze šetřit pole“, jenomže je třeba si uvědomit, že za každý ušetřený metr pole v Praze, přijdeme za administrativními hranicemi Prahy o metry dva, protože se zde vyčleňují plošně podsttaně větší pozemky na rodinné domy i sklady a výstavbě se téměř meze nekladou. Díky tomu dochází k paradoxu, že v Praze projíždíme poli, potom se objeví cedule konec Prahy a hned za ní začíná nezřízená urbanistická kaše – chuchvalce rodinných domků uprostřed polí na té nejúrodnější půdě, třeba i v Polabí, sklady, bytovky, sídla různých firem a tak se Praha v naší malé republice rozšířila až někam k Velkým Popovicím.

Proč tedy nevyčlenit vhodné plochy v Praze – například v blízkosti stanic metra či železničních stanic pro výstavbu levných bytů (ty ve vnitřní Praze budou vždy patřit k těm drahým) a rodinných domků, o které bude zájem vždy, ať se nám to líbí či ne. Dnes tito lidé musí (i když často ani nechtějí) odcházet za administrativní hranice města, aby si mohli postavit rodinný domek či pořídit byt. Potom se můžeme do nekonečna divit, že se nám město chaoticky a nezřízeně rozrůstá do vzdáleností 30 i více kilometrů od centra. Pokud by se vyčlenil přímo na území Prahy dostatek volných ploch jak pro bytovou výstavbu, tak i pro rodinné domky, mohli bychom značnou část malebné středočeské krajiny ušetřit.

Rodinné domky se ve středočeském Polabí zakousávají do polí nejlepší bonity

Autor: Petr Ryska