1 Sokol Bubeneč

 Sokolové z Bubenče položili základní kámen nové sokolovny v roce 1911, avšak do začátku první světové války nestačili budovu dokončit a stavební práce museli na několik let přerušit. Dokončení se dočkala až roku 1927. Sokolové zde mohli nejen cvičit, měli možnost navštěvovat i divadelní kursy nebo zkoušky tanečního orchestru.

Budova bubenečského sokola

2 Sparta Praha

 První stadion Sparty vyrostl na Letné roku 1921, hru bylo možno sledovat z dřevěné tribuny vystavěné za 70.000 Kčs. Když roku 1934 vyhořela, rozhodli se Sparťané nahradit ji trvalejším materiálem: železobetonem. Tribuna z roku 1934 dodnes existuje, jen se trochu ztrácí mezi ostatními tribunami, jež kolem ní vyrostly v letech 1967-1969, kdy došlo k nejradikálnějším stavebním úpravám stadionu za celou dobu jeho existence. Autoři přestavby, architekti Mandel a Syrovátko, se v duchu tehdejší moderní architektury rozhodli přiznat materiály, a tak ponechali tribuny v šedém betonu a ani cihly nebyly nahozeny omítkou nebo natřeny. Pouze ocelová konstrukce podpírající těžké tribuny se barvy dočkala: byla celá nabarvena načerno. Jejich dnešní modrá barva je výsledkem zatím poslední větší rekonstrukce stadionu, která proběhla v roce 1994.

 
Sto metrů sportu – stadion AC Sparty Praha

3 Molochov

 Čtvrtkilometrový blok domů dala v letech 1937 a 1938 stavět Živnobanka. Na čtrnácti budovách se vystřídala řada architektů (bratři Otto a Karl Kohnové, Leo Lauermann, František Votava,  Ernst Mühlstein, Victor Fürth a Josef Havlíček), jejichž práce je však dovedně skryta pod sjednocující fasádou, kterou rozpracovali bratři Kohnovi a po jejich emigraci do Ekvádoru dokončil Josef Havlíček, autor Všeobeckého penzijního ústavu (dnes Domu odborových svazů) na Žižkově, svého času jedné z největších budov v Praze.

Čtvrt kilometru elegance – „Molochov“ z pohledu chodce…

Za okny domu se skrývají na svou dobu luxusně vybavené byty všech představitelných velikostí, od jednopokojových pro domovníky po apartmány s deseti místnostmi a výhledem na celou Prahu. Však se také blok stal po vzniku Protektorátu Čechy a Morava oblíbeným mezi důstojníky Wehrmachtu a po Vítězném únoru se do něj ve velkém stěhovali komunističtí funkcionáři, kteří z jeho oken měli ideální výhled na vojenské přehlídky defilující po Letenské pláni.

… a zezadu.

 4 Vodárenská věž

 Věž je jediným pozůstatkem vodárny vystavěné zde v letech 1885-1888. Sestávala celkem z tří objektů (velká nádrž, strojírna, vodárenská věž), které měly za úkol distribuovat vodu do vodovodů na Hradčanech, v Dejvicích, Bubenči, Bubnech a Holešovicích. Vodárna úspěšně sloužila do roku 1926.

 
Vodárenská věž na Letné. Právě začíná její rekonstrukce.

Od roku 1888 se na ni prakticky nesáhlo.

5 Kachlíkárna

Budova ministerstva vnitra, lidově zvaná „Kachlíkárna“, byla vystavěna na objednávku řečeného ministerstva v letech 1935-1939. Hlavním architektem byl Kamil Roškot, jemuž byli k ruce Jan Zázvorka a Jaromír Krejcar; všichni tři prošli ateliérem Jana Kotěry, zakladatele české moderny.

Budova ministerstva vnitra od architektů Kamila Roškota, Jana Zázvorky a Jaroslava Krejcara.
Z fotografie je zřejmé, proč se jí přezdívá „Kachlíkárna“.

Ačkoliv jde o stavbu na první pohled velkou, ministerstvu vnitra časem přestala prostorově vyhovovat a na přelomu 70. a 80. let byla doplněna rozměry podobným mladším sourozencem.

Odtud je zase dobře vidět, jak je budova obrovská. Jen z této strany na vás hledí 147 oken.

 6 Pošta

 Velká budova pošty a telegrafní ústředny od Ladislava Machoně z let 1928-1931 je chráněna jako kulturní památka. Její stavbu si objednalo ministerstvo pošt a telegrafů, tedy státní instituce, což připomíná velký československý lev terakotové barvy umístěný na fasádě.

Pošta na Letenském náměstí se téměř nevleze do snímku.

Stavba je postavena velice účelně, není v ní nic navíc – fasáda je plochá, bez ozdob, velká okna propouštějí dostatek denního světla a čerstvého vzduchu, obklad vjezdu je ze žuly, aby snesl i hrubší zacházení… Snad jen travertinový obklad, markýza nad vchodem a náznak věže ukazují, že jde o významnou a důležitou stavbu.

V přízemí a prvním patře se nacházejí prostory přístupné veřejnosti, která zde mohla a stále může vyřešit svá poštovní přání, další dvě patra byla zaplněna úředníky a úplně nahoře, za vysokými okny, sídlila telefonní a telegrafická ústředna.

 
Prodejna Billy na Letenském náměstí z určitých úhlů připomíná Automatickou telefonní ústřednu v Dejvicích.

7 Barevné chodníky v ulici Nad štolou

 Barevné chodníky má na svědomí umělec Jan Kaláb, známý také pod pseudonymem „Point“. Asfaltové záplaty poprvé vybarvoval již v roce 2005, v září 2014 se k tomuto nápadu vrátil na několika místech Prahy 7. Oživení chodníků veřejnost ocenila, ovšem ne bezvýhradně – majitel psa, který vběhl do ještě čerstvé barvy a znečistil páníčkovi oblečení, povolal na neznámého pachatele městskou policii. Strážníci dostihli umělce na rohu ulic Kamenická a U studánky, kde právě maloval chodník na modro. Bylo s ním zahájeno přestupkové řízení, které vyústilo v poměrně rozumnou pokutu za to, že pro tuto činnost neměl povolení.

 
Umění v ulicích Letné. Autorem barevného chodníku je Jan Kaláb.

Upoutávka na cukrárnu. Naleznete v ulici Nad štolou.

8 Tunel

 Projekt tunelu pod Letnou existoval již za první republiky, vzhledem k vypuknutí války se ale se stavbou nezačalo. Původně měl na Letnou vést od Čechova most, ovšem když bylo místo nad ním rezervováno soudruhu Stalinovi, tunel byl posunut k novému Švermovu mostu.

Letenský tunel, stavěný čtyři roky (1949-1953), je 423 metrů dlouhý a zdolává 23 metrový rozdíl mezi nábřežím a Letnou, stavba tehdy přišla na 70 milionů KČS.

 9 Gymnázium

 Budova Gymnázia Nad štolou byla navržena architektem Karlem Poličanským. Se stavbou se začalo v roce 1961, hotovo bylo právě včas, aby škola mohla přivítat školní roku 1963/1964. V 50. letech se začalo uvažovat nad stavbou nové školy na Letné. V roce 1960 byl tento nápad schválen, architektem se stal Karel Poličanský. Práce samotné začaly v květnu 1961 a skončily v létě 1963, takže škola mohla v září slavnostně otevřít a zahájit výuku. Tehdy však na budově něco scházelo: celistvý kachlový obklad byl na jednom místě narušen, respektive v něm chyběl. Na počátku školního roku 1964/1965 byla na to místo zavěšena hotová plastika sochaře Valeriána Karouška. Mnoho lidí se pod ní prý bálo chodit; většinou z nich byli ti, kdož byli svědky nesnadného usazování těžkého uměleckého díla na fasádu pomocí autojeřábu.

Tam také stojí budova známého gymnázia. Otevřeno bylo roku 1963,
o rok později jej doplnila plastika Valeriána Karouška.

10 NTM a NZM

 Roku 1931 se poměrně mladé zemědělské museum spojilo s nepříliš starším museem technickým ve snaze najít vhodné parcely pro novostavby musejních budov. První soutěž, tehdy ještě pro jednu společnou budovu, byla vypsána roku 1935. Sešlo se celkem 41 návrhů, z nichž žádný nezaujal porotu natolik, aby rozhodla o vítězi. Pozvala tedy čtyři architekty, aby se zúčastnili druhého kola, z nějž vítězně vyšel Milan Babuška. Babuška nakonec navrhl dvě stavby, neboť každé museum vyžadovalo trochu jiné prostory.

Ačkoliv jsou budovy NZM a NTM na první pohled zepředu identické, v určitých aspektech se liší. Zemědělské museum je menší a stojí na půdorysu o tvaru písmene L, NTM je rozsáhlejší, neboť má kromě velké Dopravní haly (ocelová konstrukce) také více suterénů, ve kterých je dnes instalována exposice dolování. Obě stavby jsou však stejné co konstrukčních metod se týče – jde o železobetonové vyzdívané skelety obložené žulovým obkladem a režným zdivem.

NZM a NTM pěkně pohromadě. Původně měla mít obě muzea jednu společnou budovu.

NTM

11 Výdechy z tunelu

 Výdechy z Letenského tunelu byly provedeny v roce 1969, když byla upravována ventilace. Jejich ztvárnění se ujal Zdeněk Sýkora, rodák z Loun, pro nějž byly tvarově ideální: velké, hladké a pravoúhlé. Na čtyřech kvádrových monolitech se tak skví rozsáhlá černobílá mosaika umělce, který jako jeden z prvních používal pro vytvoření uměleckého díla počítač.

 
Výdechy z Letenského tunelu zdobí mozaikový obklad stvořený roku 1969 Zdeňkem Sýkorou.

Správce parkoviště se možná inspiroval…

12 Školka

 Budova školky tzv. Finského typu byla postavena roku 1979. Nás ale zajímá podstatně novější přístavba z let 2013-2014, která byla veřejností nominována na Stavbu roku 2014. Cenu nakonec nezískala, ale za pohled stojí.

 
Pavilon školky v Kostelní ulici přezdávaný „parník“.

13 Kostel sv. Klimenta

 Chrám sv. Klimenta na stejném místě prokazatelně stojí od roku 1311. Za dobu jeho existence jej potkaly mnohé katastrofy, například požáry v letech 1603 a 1639, ale ze všech se díky mecenášům dokázal vzpamatovat. Největších změn došel roku 1659, když Maxmilián Valentin z Martinic a jeho manželka Anna Kateřina Bukůvková z Bukůvky poskytli peníze na bohatou štukovou výzdobu v presbytáři nebo raně barokní oltář.

Roku 1855 došlo k dalším úpravám (přibyly například varhany) a opravám, na něž přispěly i  významné osobnosti; jmenovat můžeme strahovského opata Jeronýma II., kardinála Bedřicha Schwarzenberga nebo Ferdinanda V. Dobrotivého, tehdy císaře v.v.

Poslední velká přestavba potkala kostel v letech 1898-99. Byla zbourána stará kruchta a kostel byl nastaven a prosvětlen pseudorománskými okny. Hlavním argumentem pro zásadní úpravy chrámu byl značný nárůst počtu obyvatel Holešovic-Buben po připojení k Praze roku 1884. Mladá městská část tehdy ještě neměla prostředky na stavbu nového velkého kostela, přistoupila proto k pouhému rozšíření stávajícího.

Dnes je kostel sv. Klimenta otevřen veřejnosti pouze každý první čtvrtek v měsíci a při speciálních příležitostech. Pokud chcete navštívit nedělní bohoslužbu, můžete zajít do chrámu sv. Antonína Paduánského na Strossmayerově náměstí, který byl pro tento účel postaven v letech 1908-1911.

Kostel sv. Klimenta i s přilehlým hřbitovem. Přístupno pouze o prvním čtvrtku v měsíci
nebo při zvláštní příležitosti.

Autor článku i fotografií: Daniel Verner