Staré Město Pražské bylo vždy uznáváno jako první mezi všemi městy království českého, jako hlava všech měst. Jeho historie je jiná než Malé Strany nebo Nového Města, které byly založeny plánovitě na víceméně zeleném drnu. U Starého Města se původně jednalo o živelně vzniklé osídlení u kupeckých cest. Téměř souvislé osídlení se rozprostíralo mezi dvěma hrady – Pražským a Vyšehradem. Významný byl brod přes řeku Vltavu, přibližně v místě dnešního Karlova mostu. Nejhustší zástavba vznikla právě na území dnešního Starého Města, především v oblasti dnešních ulic Jilská a Husova, kde je dobře zachovaná původní uliční síť sledující právě původní obchodní stezky. Ty byly obestavěné dřevěnými, později polodřevěnými až posléze kamennými románskými domy, jež je možno dnes navštívit převážně ve sklepeních. Uliční úroveň byla totiž později zvýšena navážkami o 1 patro, a tak se někdejší přízemí ocitla v dnešním suterénu.
Samotné město vzniklo postavením hradeb v letech 1232-34 a získáním vlastní radnice až na povolení Jana Lucemburského v roce 1338. Plánovitě bylo založeno pouze Havelské město okolo havelského tržiště.
Když v roce 1348 založil císař Karel IV. Nové Město, které obkroužilo Staré Město ze všech stran, staroměstští měšťané měli obavy o svá práva a omezení svých privilegií. Císař Karel IV. potvrdil jeho výjimečnost tím, že umožnil staroměstským kontrolu dvou nejdůležitějších novoměstských bran a tím vlastně jejich pravomoc ještě rozšířil. Karel IV. měl představu, že se obě města spojí a tím vytvoří jednotné silné město. Nařídil proto v roce 1367 jejich sloučení. Pro nepřekonatelné rozpory mezi měšťany obou dříve samostatných měst, musel však Karel IV. po deseti letech dovolit znovu jejich rozluku. I později několikrát docházelo k pokusům o jejich sloučení, nikdy však nemělo kvůli partikulárním zájmům dlouhé trvání. K nucenému sloučení došlo až v roce 1784, kdy byla pod centralistickou taktovkou císaře Josefa II. všechna čtyři historická pražská města – Staré Město, Nové Město, Malá Strana a Hradčany – spojena pod jeden magistrát. A ten měl sídlo kde jinde než na staroměstské radnici! Nepřipojeno ale zůstalo židovské město, které zůstalo samostatné a tvořilo enklávu uprostřed Starého Města. Na přelomu 19. a 20. století postihla velkou část Starého města neblaze proslulá asanace, při které bylo zničeno obrovské množství historických památek. Praha se řídila význačnými vzory své doby – evropskými metropolemi jako Paříž, Vídeň apod., kde byly zbourány historické části a nahrazeny širokými bulváry. Naštěstí pražská obec disponovala jen omezenými finanční prostředky a tak se jí podařilo zlikvidovat pouze severovýchodní část Starého města.Ta tvořila naštěstí asi jen jednu čtvrtinu původně zamýšleného záměru, kdy měl být vybourán široký bulvár v pokračování Václavského náměstí, přes Staroměstské náměstí, vlastně skrz celé Staré Město a pokračující průkopem až na Letnou.
Pozůstatkem tohoto projektu je dnes Pařížská třída. Pokud by k realizaci celého záměru došlo, byla by to nevratná devastace celého pražského středověkého jádra. Takže díky tomu, že na přelomu 19. a 20. století Praha nebyla hlavním městem, zde zůstalo na rozdíl od všech evropských metropolí zachováno téměř celé historické jádro města prakticky v neporušeném stavu.
Staré Město, se svým Staroměstským Náměstím, orlojem, Týnským chrámem a mnoha dalšími památkami světového významu, je již mnohokrát textově i fotograficky zpracováno. X „Praze neznámé“ se proto zaměříme pouze na místa zapadlá, málo navštěvovaná, či otevřená pouze při zvláštních příležitostech.
Staré Město se celé nachází v městském obvodu Praha 1. Na ploše 1,3 km2 žije 9 000 obyvatel.
- 10. století – první zmínky
- 1232-34 – městem
- 1784 – sloučeno s Prahou
Články o Starém Městě
Haštalská čtvrť
Noc kostelů na Starém Městě
Reprezentativní budovy na Starém Městě
Staroměstská tržiště
Uličky a průchody Starého Města
