Dnešní článek začneme poněkud netradičně otázkou…Víte, kde se od třicátých let nacházelo ředitelství slavné firmy na výrobu letadel Aero? Naskakují vám Vysočany, Kbely, či Vodochody? Odpověď zní: v Karlíně! My se dnes vypravíme do Karlína za stopou vůně leteckého benzínu, ale i motorů aut do nově zrekonstruované funkcionalistické budovy v Šaldově (dříve Poděbradské) ulici.

Než ale přeskočíme do třicátých let, začneme popořadě od začátku. Firmu Aero zakládá několik majitelů již v roce 1919. Podnětem k tomu byl vojenský nákup vysloužilých francouzských letounů. Firma Aero se prvotně zaměřuje na jejich opravy a servisování. Postupem času jí přibude konkurence, zejména firmy Letov a Avia, které mají stejný cíl. Aero je ale již od počátku vždy o krok předem před konkurencí. Postupem času se vydá cestou neustálých inovací, zdokonalování a nakonec vymýšlení vlastních prototypů letadel.

Úplné prvopočátky provozů se nacházely v Bubenči, kde sídlila první opravna. Brzy však tyto prostory byly nedostačující a tak se firma rozrostla ještě o závod v Holešovicích (sídlil v dnešní Osadní ulici 26). V roce 1920 si firma nechává stavět ještě hangáry na kbelském letišti a zároveň zadává zakázku na stavbu nového výrobního areálu. Pro ten je vybrána lokalita Vysočan, kde areál vzniká takzvaně na „zelené louce“. Tento moderní vysočanský areál projektuje duo Jindřich Freiwald a Jaroslav Böhm v roce 1920 – 1923. Tak se začal psát úspěšný začátek jejich spolupráce s firmou Aero. Zmíněný areál ve Vysočanech bohužel již nenajdeme, neboť byl zničen při bombardování v roce 1945.

Firma Aero by se za první republiky dala charakterizovat stoupající křivkou úspěchu. První letoun vlastní konstrukce byl typ Aero A1, v roce 1921 následuje první civilní letoun A – 10. Firma dostává také státní zakázky. Ministerstvo obrany si objednává nové stroje pro armádu, zakázky zadává také ministerstvo veřejných prací, které obstarává civilní lety. Další metou je export do zahraničí. První zemí, kam Aero dodává je Finsko, následují pobaltské země, Rumunsko, Jugoslávie a další. V letech 1925 – 1926 také firma provozuje pravidelnou linku mezi Prahou a Mariánskými lázněmi.

Firma je na tom tak dobře, že v roce 1928 rozšiřuje svou divizi o malé automobily. A počátkem třicátých let je opět nucena expandovat se svými kapacitami. Tentokrát je jasná, že kromě montovny leteckých komponentů a opravny automobilů bude v podniku sídlit i ředitelství. K projektu jsou přizváni již osvědčení architekti Freiwald a Böhm, kteří budovu pojímají v moderním funkcionalistickém duchu, jako železobetonovou konstrukci s výraznými prvky pásových oken na průčelí objektu. Hotova je v roce 1934.

Zdá se, jako by firmu nic nedokázalo zastavit. Aero je stále úspěšnější. Popularitu získává nejen mezi odborníky, ale i mezi laiky. A mít automobil značky Aero je otázka nedocenitelné prestiže. Jenže pak přijde střih. Okupace. Druhá světová války. Firmu přebírají Němci, aby zde vyráběli vlastní typy letadel. Tak firma přečká celou druhou světovou válku. A po válce přichází další rána. Znárodnění.

Výroba sice pokračuje dál, firma je stále velmi úspěšná, ale už to jaksi není ono. I když kapacity výroby jsou na tu dobu obdivuhodné. Mezi padesátými a šedesátými lety firma dodala na tři tisíce letounů. Postupně ale bohužel firma upadá. Od roku 1991 funguje jako Aero Vodochody a v roce 2005 byla firma za velké mediální účasti privatizována. Letadla ale vyrábí i nadále.

V Šaldově ulici však ředitelství již nesídlí. Naštěstí však je budova ve velmi dobré kondici, díky rekonstrukci z roku 2015. Objekt změnit svůj účel a dnes si tam můžete pronajmou vzdušné světlé kanceláře, navíc na velmi dobré adrese. Dnešní název domu je Aero House. Až půjdete Karlínem, zajděte se na citlivě obnovený objekt podívat, vypadá stejně jako když byl ve třicátých letech dostavěn. A můžete zavzpomínat na tehdejší slávu firmy Aero.

Pokud jste fanoušci tovární architektury, máme pro na závěr ještě jeden tip. Můžete s námi vyrazit komentovanou prohlídku po (nejen) průmyslových místech v Karlíně a obdivovat zde stopy industriální architektury.

Fotografie: archiv autorky, vrtulnik.cz, aero.cz, kecek.cz, kancelareinfo.cz