Staré Město pražské dodnes skrývá nádherná zákoutí, křivolaké uličky i průchody. Když jím procházíme, přímo cítíme, jak moc je ve vzduchu znát starobylá historie a genius loci. Dnes se vydáme na trochu netradiční vycházku. Ani ne tak po starobylých architektonických památkách, ale spíš po stopách jeho dávných i ne tak dávných obyvatel. Mnozí z nich zde zanechali svůj nesmazatelný otisk, ať už v podobě legendy, historky, či jsou po nich určité části přímo pojmenovány. Možná budete překvapeni, kolik známých osobností tu přebývalo. Někteří jen na kratší dobu, jiní se tu narodili a prožili zde téměř celý život.

Začneme v klidném přístavu pasáže Platýz na Národní. Zde si na začátek můžeme dát šálek kávy ve zdejší kavárně a přitom rozjímat nad historií tohoto místa. Je opravdu bohatá. Příběh tohoto domu sahá až do 14. století, kdy zde byl zbudován šlechtický palác, jež si nechal postavit kníže Fridrich Burgundský. Na konci století šestnáctého jej zakoupil Jan Platais z Plattenštejna a dal mu tak název, který přetrval doposud. Od těchto dob se zde majitelé několikrát proměnili, za Šternberků zde dokonce fungovala věhlasná šermířská škola, sídlil tu poštovní úřad a konaly se zde honosné bály a hostiny. Na počátku devatenáctého století zakoupil Platýz František Daubek, který jej nechal přestavět na činžovní dům.

Využijeme průchod Platýze a budeme pokračovat směrem ke kostelu svatého Martina ve zdi. Tento prapodivný název odkazuje k historické skutečnosti. Podél kostela totiž vedlo hradební opevnění, jehož se zeď kostela přímo dotýkala. Opevnění zde již samozřejmě není, ale je krásné, že místní název se uchoval. Co je ale jinak, je samotný fakt, že kostel dnes svému účelu již neslouží. Byl odsvěcen již v roce 1784, poté byl zprvu přeměněn na skladiště, po čase byl dokonce stavebně upraven na byty a obchody. Chtěli byste bydlet v kostele?

Kostel svatého Martina je opředen několika legendami, například o tom jak vznikl kamenný chrlič v podobě lezoucího chlapce. Říká se, že mladý jinoch nedbal upozornění své matky a vylezl na zeď kostela. Ta z rozčilení mladíka proklela a ten na onom místě vzápětí zkameněl.

Máme tu ještě jednu důležitou stopu. Jsme totiž na místě posledního odpočinků rodu velice vážených barokních sochařů – rodiny Brokoffů. Pohřben zde je Jan Brokoff a jeho dva synové. Dnes o nich neslyšíme naposledy, neboť i oni rozšířili řadu umělců, jež bydleli na Starém městě.

V baroku ještě chvíli zůstaneme. Zdá se, že barokní umělce Staré Město přímo magicky přitahovalo. Bydlelo jich zde totiž hned několik. Možná jim vyhovovalo prostředí, kde se mísili bohatí lidé s obyčejnými prostými řemeslníky, nádeníky, či děvečkami, a tak o inspiraci nebyla nouze. Možná je lákalo i množství hospod, putyk a náleven rozličných kvalit, které se rozkládaly všude po okolí. Ve Starém Městě bylo vždy rušno.

Své by o tom mohl vyprávět i sochař J. J. Bendl, který bydlel nedaleko v Rytířské ulici. Tam se totiž rozkládal veliký trh, na kterém jste mohli sehnat vše od vajec a drůbeže až po čerstvě upraženou kávu. Tedy až do roku 1897, kdy se trhovci přesunuli do nově postavené kryté haly nedaleko.

My se ale trochu vrátíme a vydáme se ulicí Na Perštýně. Její název opět pochází od jednoho z majitelů zdejších statků. Konkrétně se jedná o dům s číslem popisným 344, který od roku 1524 vlastnil Jiří Kasík z Pernštejna. Na domě je umístěna bronzová pamětní deska, která návštěvníky upozorňuje na dalšího prominentního obyvatele, který tu žil. U umělců ještě chvíli zůstaneme, neboť právě zde bydlel velký barokní malíř Václav Vavřinec Reiner. Autor fresky Posledního soudu v křížovnickém kostele svatého Františka z Assisi.

S ulicí Na Perštýně se kříží Skořepka. Rozhodně stojí za delší zastávku. Zde se nám slavných jmen sešlo hned několik. Hned na nároží nás upoutá nádherný neorenesanční dům s dekorativní výzdobou na fasádě. Autorem je architekt Wiehl, možná znáte jeho slavnější realizaci ve středu města na roku Václavského náměstí a Vodičkovy ulice, ten se dokonce po svém tvůrci jmenuje. Zdejší budova si s ním, ale rozhodně nezadá, naopak. Autorem sgrafitové omítky obou realizací je Mikoláš Aleš. Ten zde sice nebydlel, ale i tak tu zanechal výraznou
stopu.

Přímo v tomto domě bydlela další známá osobnost pražského kulturního dění. Vyrůstal zde se svou rodinou Max Brod. Jeho přítel Franz Kafka ho sem často chodil navštěvovat. Franz Kafka se zde dokonce úplnou náhodou seznámil se svojí životní láskou Felice Bauer. Za svůj život si vyměnili stovky milostných dopisů, ale vztah šťastný konec neměl. Kafka se necítil na to státi se řádným manželem, a tak, ač byla dvojice zasnoubena, nikdy ke sňatku nedošlo. Felice nakonec od Kafky odešla, vdala se a založila rodinu.

S Kafkou jsou zdejší osudy nesmazatelně propojené. Jeho další přítelkyní byla Milena Jesenská. A právě její bratranec bydlel v domě s číslem 355. Byl to doktor Jan Jesenský. Jan Jesenský je jedním z mnoha stovek lidí, kteří byli zatčeni v souvislosti s operací Antropoid a atentátem na říšského protektora R. Heydricha. Většina z nich byla odsouzených k trestu smrti. Stejný osud potkal i Jesenského, byl úplně posledním popraveným v souvislosti s atentátem.

Ve Skořepce ještě zůstaneme, ale vrátíme se zase poněkud hlouběji do historie.
V původním domě, jež stál na místě objektu s číslem 421, žil od roku 1693 sochař Jan Brokoff a později i jeho syn. Hned nedaleko, v domě číslo 354, bydlel další jejich kolega, malíř proslulý svým bohémským životem Petr Brandl. Ten bohužel skončil poměrně špatně. Sice byl již za svého života velmi uznávaným a dobře placeným umělcem, štěstí mu to ale nepřineslo. Propil své jmění i holý život a tak jako vzpomínka na něj zbyly již jen obrazy. Pravdou je, že i díky tomu, že tolik holdoval alkoholu, dosahují jednotlivé obrazy dosti kolísavé kvality. Příznačné je, že Petr Brandl bydlel v domě, kterému se říkalo U Smrti a nebo také U Umrlčí hlavy.

Na protilehlé straně ulice v domě U Tří zlatých lvů jeden čas bydlel jeden z nejvýznamnějších skladatelů své doby. Nebyl jím nikdo jiný než sám W. A. Mozart. Pobýval zde při své druhé návštěvě Prahy v roce 1787. Pravdou ale je, že zde bydlel pouze krátce. Dům se jemu a jeho choti jevil jako příliš tmavý a tak brzy přesídlili do prostorného ubytování na Bertramku. Tam Mozart obklopen vinicemi měl lepší podmínky pro svou tvorbu.

Nedaleko Skořepky se nachází obnovená Betlémská kaple, kterou na naší návštěvě nemineme. Kaple je nejvíce spojována s osobou kazatele Jana Husa. Jan Hus zde nejen kázal, ale také bydlel v domě nedaleko. Kromě něj zde zde obýval pivovarnické stavení i rod Halánků, po něm pak rodina Fingerhutů. Z tohoto rodu pocházel i slavný Vojta Náprstek, zakladatel muzea sídlícího na dohled.

Abychom nezmiňovali pouze samé mužské osobnosti, na závěr ještě prozradíme, že nedaleko odsud se narodila velká česká spisovatelka a vlastenka Karolína Světlá, po níž dnes ulice nese jméno. Původním příjmením byla ale Rottová. Pochází z vážené rodiny Rottů, jež provozovali na Starém Městě slavné železářství. Dodnes na tomto místě nalezneme dům, kde prodejna sídlila. Více o osobnostech známých i neznámých se můžete dozvědět na naší komentované vycházce Po stopách zajímavých obyvatel na Starém Městě.