Území pražských Dejvic je plocha značně rozsáhlá, takže v dejvickém katastru můžeme najít spoustu architektonických zajímavostí. Přímo ve středu Dejvic nás zaujme legendární „kulaťák“, o kousek dál se tyčí socialisticko-realistický hotel, ale najdeme tu i klidnou luxusní vilovou čtvrť Ořechovku, funkcionalistickou osadu Baba, či rozsáhlé území Hanspaulské. My dnes ale zůstane nablízku „kulaťáku“. Ten obklopují dodnes armádní stavby, ale také nesčetně obchodů, restaurací a kaváren. O kousek dál se nachází brutalistní hotel Diplomat, mimozemsky působící telefonní ústředna a také novostavby ze skla a oceli. Ve dvacátých letech ale tato plocha vypadala o poznání jinak. Nacházela se zde totiž bytová zástavba, která reagovala na neuvěřitelnou krizi poválečného bydlení.

Jednalo se o řádkovou kolonii úřednických domků. Ty byly koncipovány jako malobytové objekty, které byly sdruženy do nízkých řad, většinou po čtyřech domcích a vypadaly víceméně stejně. Dispozice jednotlivých bytů se občas lišila, ale na svou dobu poskytovaly svým nájemníkům poměrně nadstandartní bydlení. Domky byly jednopatrové a většinou se v přízemí nacházela kuchyň, která byla poměrně prostorná, síň, koupelna, záchod a malá předsíňka, zatímco v patře bylo několik ložnic. Ke každému bytu také náležela malá zahrada.

Projekt vzniká ještě před připojením Dejvic k Velké Praze v roce 1922. Finančním garantem se tedy stal Československý stát. Proslýchalo se, že se na této kolonii finančně podílel i samotný T. G. Masaryk. Bydleli zde ponejvíce úředníci, kteří docházeli do práce jen o kousek dál, do nově vzniklých budov kolem dejvického náměstí. Kromě nich zde ale občas bydlel i nějaký umělec, či architekt. Zpočátku tu bydlel architekt Jaroslav Benda, o kousek dál pak Pavel Janák. Ani jeden z nich zde příliš dlouho nevydržel. Jaroslav Benda vyměnil prosté bydlení v kolonii za vilovou výstavbu na Ořechovce, Pavel Janák si zase ve třicátých letech vyprojektoval funkcionalistickou vilu na Babě s překrásným výhledem.

Poměrně zvláštní je, že se architekti v té době výstavbou příliš nechlubili. Typové domky byly sice uveřejněny v několika časopisech, ale spíše jako solitérní projekt bydlení, než jako rozsáhlá osada ve které stálo sto čtrnáct domů. Pro představu, výstavba tehdy přišla na osmnáct milionů korun.

I když se těmto domkům říkalo úřednická kolonie, nebyly to úplně nejchudší byty. Pro představu většinou měly kolem šedesáti metrů čtverečních, což je z pohledu funkcionalistických architektů ze třicátých let daleko za plochou minimální možné výměry bytu, kterou se celá třicátá léta snažili zformulovat. Minimální byty, které stavěla pražská obec na Zelené lišce měly kolem čtyřiceti metrů a zdaleka ne tolik místností.

Zvláštní je, že ačkoliv z dobových pramenů víme poměrně přesně jak domky i jednotlivé byty vypadaly, nejsme si zcela jistí architekty celé výstavby. Ve hře je jmen hned několik. Spekuluje se o autorství Františka Nováka a Václava Ložka, žáků Josipa Plečnika. V několika dobových dokumentech se objevuje i jméno architekta Rudolfa Hraběte, jemuž někteří čeští historici projekt přisuzují. Ale nelze vyloučit ani autorství samotného Josipa Plečnika, neboť se a archivech přímo i mluví o „plečnikovském typu domků“, či „plečnikových domech“. Této hypotéze by nahrával i nepotrvzený fakt, že za výstavou nepřímo stála i osoba našeho prvního československého prezidenta. Ten byl s Josipem Plečnikem v přímém kontaktu, neboť mu svěřil poválečné přestavby na Pražském Hradě.

Ve své době tedy kolonie architektonicky doceněna nebyla, i když se jednalo o velice kvalitní budovy s prvky rondokubistického stylu. Zčásti byly budovy cihlové, část konstrukce byla řešena užitím dřevěných trámů. První, kdo řádně docenil tuto úspornou typovou výstavbu, byli až ve třicátých letech funkcionalisté, kteří dávali dejvickou kolonku a jí podobné za příklad prefabrikovaného a typizovaného stavění.
Přímé pozornosti se dejvické úřednické kolonii dostalo až na Mezinárodním kongresu bytové péče, který se konal v Praze v roce 1935, to už ale pozvolna probíhala první část její likvidace, kterou dokonala stavba metra, ale také výstavba v úvodu zmíněného hotelu a telefonní ústředny.

Ovšem…
Máme tu dva pozůstatky na časy, kdy se v centru Dejvic, dalo bydlet v malém bytě se zahrádkou. Jedním z nich je rondokubistický objekt v ulici Gymnasijní, ve kterém se původně nacházela prádelna a škola. (Dnes je tam škola Montessorri.) A druhým z nich je osamělé, osiřelé torzo jednoho z původních domků, o kousek dále. Ten se v současné chvíli rekonstruuje a do budoucna by měl být využit jako mateřská školka, což je povedený záměr. (Obzvlášť oproti tomu, že před pár lety byla jeho budoucnost značně nejistá a uvažovalo se i o zboření této stavby.)

Jestli se chcete dozvědět více nejen o dělnické kolonii, ale také o této části Dejvic, vydejte se s námi na vycházku. Co ještě v Dejvicích uvidíme se dozvíte zde

/Fotografie: autorka, Petr Ryska, sestka.cz, zastarouprahu.cz, mapio.net/