Možná už jste na ně narazili při procházení areálu pražské zoologické zahrady. Také je můžete spatřit z opačného břehu Vltavy. Například z Dejvic od zříceniny Baba se na ně rozprostírá krásný pohled. O čem je dnes řeč? O dvou velice zajímavých realizacích z počátku dvacátého století od architekta Josefa Gočára.

Tyto nápadné domky v zoologické zahradě mají za sebou velmi bohatý příběh. Perličkou je, že původně vznikly ve zcela jiném areálu a koncem šedesátých let byly málem zbořeny. O tom ale až později…

Josef Gočár se narodil v roce 1880 a zemřel o šedesát pět let později. Za svého života byl architektonicky velice plodný. Navíc se projevil jako specifický samorost,který neustále experimentoval s hledáním architektonické formy. O to zajímavější je, se blíže zaměřit na jeho realizace. Každá je trochu jiná, svébytná, ale přesto jistým způsobem všechny nesou pevný rukopis svého autora, který byl zásadový nejen ve svém odhodlání tvořit kvalitní stavby, ale také jako člověk, pedagog či kolega. Již jeho rané stavby z počátku kariéry ohromovaly nejen publikum, ale staly se inspirací mnoha dalším generacím architektů. Byl to právě on, kdo zpopularizovat termín rondokubismus, či obloučkový sloh. Byl to rovněž on, kdo dal zcela nový kontext sousloví národní sloh.

Když se podíváme blíže na tyto dva domky s pravidelnou sedlovou střechou, může nás napadnout myšlenka, že jsou velmi tradiční, až vesnické, že jejich inspirace může pocházet z typických lidových stavení. Přestože jsou uměřené, nejsou však strohé. Zdobí je obloučkový dekor ve štítech, kolem okenic, ale proniká také do interiérů. Na stavebním stylu se publikum leckdy příliš neshodne. Kromě prvků již zmíněného rondokubismu, je cítit i snaha naplnit ideu rozvíjejícího se národního slohu, na kterou přímo poukazuje i doplňková barevnost dřevěných dekorativních prvků – červená a modrá. Jsou převzaty z naší trikolory a hrdě ukazují na prvorepublikové vlastenectví. Další styl, co by vám v souvislosti s touto epochou mohl vytanout na mysli je styl art deco, na našem území hojně zastoupený ve dvacátých letech. Pravdou je, že tyto dva domky v sobě snoubí všechny zmíněné vlivy, přesto nepůsobí tuctově, ani přeplácaně. Je to unikátní směsice jež dohromady tvoří vyrovnaný, i když extrovertní celek.

Jejich vznik se datuje do roku 1921 v místech, kde zatím jen krátce funguje letiště ve Kbelích. To zahájilo provoz již v září roku 1920 a kromě hangárů jej bylo třeba doplnit i o další stavby zajišťujících hladké fungování provozu. A tak vznikly tyto dva domky společně s dalšími třemi, které se do dnešních časů nedochovaly. Původně se v nich nacházel hostinec, jeden sloužil jako domek letištní služby, garáž, či sklad pohonných hmot a samozřejmě také ústřední budova, kde se odbývala veškerá administrativa a nacházel se tam i celní úřad.

Po otevření nového moderního letiště v Ruzyni v roce 1937 postupně letiště ve Kbelích ztrácelo svůj význam. Všechna civilní doprava se přesunula do nově zbudovaného areálu. Letiště ve Kbelích ale nadále sloužilo jako vojenské. Konce šedesátých let se tak tyto stavby najednou zdály již nepotřebné a rozhodovalo se o jejich osudu. Tři domky se nakonec zachránit nepodařilo, ale zásluhou tehdejšího ředitele pražské zoologické zahrady Zdeňka Veselovského máme alespoň dva zbývající. Veselovský navrhl budovy rozmontovat a nechat přenést do areálu zoo, kde by i nadále mohly sloužit veřejným účelům. V roce 1977 sem tedy byly přeneseny. Svou původní zářivou barevnost časem ztratily (v určitém období byste je mohli nalézt natřené celé na černo). Postupně si ale i další lidí a řada návštěvníků začala uvědomovat jaký klenot se v areálu nachází.

To ale bohužel nebyl poslední okamžik, kdy měly tyto stavby namále. V srpnu roku 2002 vypukla v Praze zatím jedna z největších povodní a domky, které se nacházely v zátopové oblasti nebývale poškodila. Po povodních byly zakonzervovány do co nejoptimálnějšího stavu, aby jejich devastace nepokračovala a zamýšlelo se, co s nimi dále. Objevily se dokonce i ohlasy městské části v Kbelích, že by mohly být navráceny na původní místo. Nakonec se však našlo unikátní řešení. V roce 2007 byli domky rekonstruovány a jejich zničené části replikovány. Od jara roku 2010 následovala jejich demontáž a opětovné sestavení ve vyšší poloze areálu zoologické zahrady. Nyní už by snad měly být v bezpečí. Září do kraje svým novým nátěrem a ukazují se tak v celé kráse jako na počátku dvacátého století. Je hezké vědět, že kromě přestavování a bourání památek zde existuje i snaha o jejich záchranu a návrat k původní podobě. Až se vám na ně zase někdy naskytne pohled, vzpomeňte si, že přes mnohé nepřízně osudu je možné takovéto objekty chránit a i pro ně nalézt nové využití…

|Fotografie: art.jib.cz, letistecr.cz, zoopraha.cz, i60.cz, pragaprzewodnik.wordpress.com, pamatky.praha.eu, kbelak.cz, archindex.cz |