Městská část Nusle má za sebou bohatou historii. Z malebných údolních osad, jež některé spadaly pod správu Vyšehradské kapituly, se vyvinuly do usedlostí, podél nichž se za Karla IV. hojně pěstovala vinná réva. Od toho také pocházelo poetické pojmenování kraje – Údolí Viničné, na což dodnes odkazuje i zpodobnění vinné révy v nuselském znaku. Nusle však měly za dobu svého trvání mnoho přízvisek a názvů…

Přijďte se podívat do čtvrě pod Mostem na komentovanou vycházku s Prahou Neznámou…

Smutnou historií si Nusle prošly nejen za husitských nepokojů, ale také za třicetileté války, kdy švédské dělostřelecké oddíly využívaly nuselské návrší k útokům na nedaleký Vyšehrad. Za té doby bylo území velmi zpustošeno. V tomto období vzniká smutný název Jammer Tal (počeštěně Jamrtál), Údolí nářků.

Na lepší časy se Nuslím blýská s příchodem hraběte Jana Josefa Sezimy z Vrtby, jež zde vybudoval nejen zámeček, ale hlavně založil roku 1694 nuselský pivovar. Ten vznikl přestavbou starého mlýna ze čtrnáctého století a dalšími nástavbami. V době svého vzniku byl největším soukromým pivovarem na našem území. Největší rozvoj pivovaru však přichází až o mnoho let později, koncem devatenáctého století, když pivovar odkoupil rod Waldsteinů. V té době se zde uvařilo neuvěřitelných devadesát tisíc hektolitrů ročně a pivovar se značně rozrostl.

Vařilo se zde legendární dvanáctistupňové pivo Prelát a tradici tu měla i Nuselská desítka. Vaření piva zásadním způsobem přerušila druhá světová válka. Po válce tradice ještě několik let pokračovala, ale v roce 1958 byl pivovar nejprve zestátněn a poté se prostory využívaly k výrobě vína. Pokud si vzpomínáte na víno Pražský výběr, vězte, že má kořeny právě zde. Co se týká další zdejší značky Pražského sklepmistra, toho si můžete dopřát ještě dnes. Sice se již nevyrábí přímo zde a také se nyní dle Evropské unie musí jmenovat pouze Sklepmistr – tradici má však v Nuslích.

Dnes se v blízkosti nuselského pivovaru nachází ještě jedna zajímavost – dřevěná restaurace Koliba. Ta nás reprezentovala v roce 1967 na Expu v Montreaulu, po skončení byla rozmontována a přenesena do zahrady pivovaru, kde funguje i nyní.

Po hraběti Sezimovy se nuselské území dělí mezi jeho syny, kteří jej odprodávají roku 1758 knížeti Jindřichu Pavlovi z Mansfeldu. Od té doby se zde majitelé často střídají. V roce 1853 je Nuslím sice vymezen stabilní katastr, ale i nadále fungují jako celek spolu s pankráckým územím. Po roce 1866 jsou zde tak jako na dalších místech v Praze bourány hradby v rámci prohlášení Prahy za otevřené město. Nusle se začínají rozrůstat. Velkým přispěním k zabydlování území byla i výstavba železniční trati v letech 1870-1872. V té době se sem stěhuje také mnoho drážních zaměstnanců, kteří se zde natrvalo usidlují, fungují zde fabriky na výrobu mýdla, svíček či margarínu a stavební ruch čile pokračuje. V roce 1888 vzniká také nuselský Sokol, který si zde staví svou tělocvičnu v Táborské ulici. Tu zde již v původní podobě nenajdeme, neboť byla ve dvacátém století přestavěna na modlitebnu Husova sboru. Ta zde ale stojí dodnes. Přestavbu navrhli architekti Augustin Korb a Václav Prokop na počátku dvacátých let.

V roce 1898 se Nuslím dostalo pocty a byly prohlášeny samostatným městem. V té době bychom zde nalezli již kolem dvaceti tisíc obyvatel. Koncem 19. století se nedaleko uskutečnila výstavba Pankrácké věznice. Byla postavena náhradou za zrušenou Svatováclavskou věznici, jež se původně nacházela poblíž dnešního Karlova náměstí.

Tak jako v jiných pražských čtvrtích s sebou nese velký rozvoj i počátek dvacátého století. Byla zde zbudována kanalizace a čtvrť byla napojena i na čističku odpadních vod. Do té doby většina domů disponovala vlastní studnou. Několik původních domů z poslední třetiny devatenáctého století máme dochovaných v ulici Jaromírova, kousek od Ostrčilova náměstí. Dva nízké domky s čísly 91/65 a 81/57 zde stojí od roku 1875, tvořily zde původní činžovní výstavbu.

Od roku 1914 zde fungovala první tramvajová linka vedoucí k tamnímu pivovaru od Vinohradského nádraží. Postupně se linky do Nuslí rozrůstaly i z jiných pražských obvodů.

Roku 1922 se Nusle spolu s Pankrácí připojují k Velké Praze, z té doby zde nalezneme mnoho nádherných architektonických objektů. Na některé z nich se podíváme blíže.

V roce 1925 byla postavena nová Nuselská sokolovna s unikátní kuželkovou dráhou, jež byla největší svého druhu v Praze. I dnes se sem na kuželky můžete stavit, je tu i nadále bowlingové centrum.

Teď už se ale přesuneme na jedno z pomyslných center čtvrti – na Náměstí bratří Synků. Původní název byl Metodějovo náměstí, v průběhu historie se jmenovalo i Riegrovo. Od padesátých let je toto náměstí pojmenováno po komunistických novinářích Ottovi a Viktorovi Synkovi. Zajímavostí je, že po revoluci byla mezi obyvateli vyhlášena anketa na přejmenování náměstí. Tenkrát mezi lidmi zvítězil návrh na náměstí Václava Havla. Jelikož se však jednalo o žijící osobu, náměstí být přejmenováno nemohlo.

Na náměstí také nalezneme „Lípu republiky“. Dnešní ale již nepochází z roku 1918, kdy sem byla zasazena původně, nýbrž až z roku 1945. Ta první byla v roce 1940 poražena rozohněnými okupanty.

Jen o kousek dál, v ulici Nuselská, nalezneme budovu Národního domu z roku 1897 postavenou ve stylu neorenesance. Ta zde vznikla na místě bývalého barokního zámečku, postaveného Janem Sezimou z Vrtby. Zámek byl zbořen koncem devatenáctého století, aby ustoupil výstavbě činžovních domů. Zajímavostí na fasádě je busta Havlíčka nad znakem Království českého, spolu se sochařskou výzdobou. Najdeme zde mýtické postavy českých dějin jako Přemysla nebo Libuši a svatého Václava.

Nuselská čtvrť si dodnes zachovala předměstský kolorit. Tato tradice je patrná zejména v množství obchodů a provozoven s všemožným zbožím. Kromě množství pekáren, květinářství, uzenářství a dalších provozů tu nalezneme například proslulé železářství v secesním domě U Rousků. Až si sem někdy půjdete pro hřebíky či jiné vybavení, podívejte se i na fasádu domu. Kolem arkýře nalezneme nádherné malby od Mikoláše Alše. Rovněž fasáda okolních domů je velice zajímavě pojednána.

Když se vydáme z náměstí Táborskou ulicí nemůžeme minout další zajímavý objekt – Nuselskou radnici. Projekt pochází z pera architekta Antonína Turka, jež v Praze projektoval mnoho zajímavých staveb. Namátkou připomeňme například tržnici na Vinohradech. Stavba radnice byla zahájena v roce 1908 a dokončena o rok později. V té době byl nuselským starostou Jaroslav Mužík, který se výrazně zasloužil o rozvoj Nuslí.

Nusle tedy skrývají mnoho zajímavostí. Víte například, že právě zde vznikla i veselohra Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka. Název Fidlovačka upomíná k legendárním ševcovským slavnostem, které se tu každý rok pravidelně pořádaly. Původně prý tato slavnost odkazovala i k pohanským oslavám jara, z novodobější historie se o její pokračování hojně zasloužil Josef II. Ten se prý sám v mládí učil ševcovskému řemeslu a tak mu zdejší ševci vyrobili pro potěchu dokonalý pár bot, na kterém každý z nich odvedl nejlepší práci. Josefa II. prý dar upřímně nadchl a na oplátku ševcům daroval stříbrný stromeček, na jehož větvičkách visely ve stříbře vyvedené ševcovské nástroje ve zmenšené podobě. Tento vzácný dar se bohužel do dnešních dnů nedochoval, neboť na konci 18. století došlo mezi ševci a Josefem II. ke sporu, ve kterém je chtěl zbavit privilegia tzv. „modrého pondělí“, což byl vlastně den volna, a tak rozezlení ševci prý stromeček svorně propili v jedné z nuselských hospod.

Každopádně právě z tohoto prostředí vznikla ona slavná veselohra, k níž napsal hudbu František Škroup. Premiéru měla v roce 1834 sice ve Stavovském divadle, ale hrála se i zde v Nuslích. Konkrétně na půdě Tylova Divadla, dnešního divadla Na Fidlovačce. Původní budova stavěná od roku 1921 byla pouze provizorní – dřevěná. Zasloužil se o to zejména herec a režisér souboru František Langer, který získal povolení na pozemku vybudovat divadlo. Navrhl jej architekt Alois Zima. Až od počátku třicátých let byly některé části nahrazovány zděnými a postupně přestavovány.

Nenechme se ale zmást, v Nuslích jsou vlastně Fidlovačky dvě. Kromě tradiční budovy zde funguje také Komorní Fidlovačka v Boleslavově ulici. Ta sídlí v prostorách bývalého kina Morava, které zde fungovalo od roku 1919.

Když budeme pokračovat ve stejném směru, dojdeme až na Ostrčilovo náměstí, k němuž vede dlouhá Jaromírova ulice. V té se opravdu vyplatí hledět nahoru a kochat se rozličnými fasádami zdejších domů. Sice Nusle nikdy nebyly bohatou čtvrtí, některým budovám nelze upřít noblesní vzhled. Zhruba v polovině ulice se nachází dům s číslem 35, na jehož fasádě můžeme nalézt plasticky vyvedené členy městské hlídky, jak s halapartnami střeží údolí. Nesmí chybět ani vyobrazení klíče k městu. Jen o malý kousek dál se nachází domy číslo 33 a 37, které vystavěla v roce 1908 Pražská obec. Na konci ulice pro změnu narazíme na dům reprezentující rondokubistický styl s číslem 789|2. Nádherné exponáty se ale nachází také v souběžné Oldřichově ulici, kde můžeme vidět i několik kubizujících staveb, například dům pod číslem 512|46, od architekta Buriánka.

Nyní jsme však již kousíček od Ostrčilova náměstí, kde kromě bohaté historie stojí za zmínku také proslulá kavárna Bivoj, která se zde nacházela. Později se přejmenovala na kavárnu Habeš, již v padesátých letech v prostorech vystřídalo agitační středisko Národní fronty.

Pokud v Nuslích zatoužíte po klidu a odpočinku v zeleni, můžete si vybrat hned z několika parků, z nichž největším je park Folimanka. Původně se jednalo o vinici s usedlostí, jméno nese po svém vlastníku Jakubovi Folimanovi. Z Folimanky lze také velmi dobře pozorovat stavbu Nuselského mostu, jež byl zde stavěn v sedmdesátých letech, a park pomyslně přetíná.
(Více o stavbě Nuselského mostu se můžete dozvědět v tomto článku)

O bájném, mýty a historií opředeném kraji nuselském by se dalo napsat ještě mnoho zajímavostí, určitě sem do budoucna zavítáme znovu. Pokud tedy nebudete vědět, kam v nadcházejících jarních dnech směřovat svou procházku, přijďte si odpočinout do klidných Nuslí s jejich typickým koloritem, melancholicky se projděte kolem starého pivovaru a potoku Botiče a večer zamiřte třeba na představení na jednu z nuselských Fidlovaček.