Vilu se zaobleným nárožím a plochou střechou navrhl v letech 1937 – 38 architekt Ladislav Žák. Tento architekt projektoval také vilu režiséra Martina Friče, kterého Lída Baarová jednou navštívila. Byla tak nadšená z Fričovy vily, že se rodiče Lídy, kteří výstavbu financovali, obrátili rovněž na architekta Žáka. Vznikly sice tahanice s původně osloveným architektem Čestmírem Šlapetou, jehož projekt už dostal i stavební povolení, ale nový výsledek stál rozhodně zato.

Jedná se o funkcionalistickou dvojpodlažní budovu výrazně horizontálního pojetí a zároveň typickou ukázku streamline architektury, což je odnož stylu art deco, která se objevuje ve 30. letech. Architektura streamline je nápadná užíváním proudnicových tvarů, projevujících se například zaoblenými nárožími, a četnými nautickými prvky, jako jsou například kulatá okénka či kapitánský můstek s kovovým žebříkem. Cílem streamline architektury je koneckonců evokovat co nejvíce dojem obrovského zaoceánského parníku. Vila byla koncipována jako dvojdům s mezonetovými byty. Větší byt, který zabíral přibližně dvě třetiny domu, obývaly Lídiny rodiče a její sestra Zorka. Ve zbylé třetině měla své království Lída Baarová, která na rozdíl od rodičů měla přehozenou vertikální dispozici bytu. Ve zvýšeném přízemí měla ložnici a v patře obývací pokoj, z kterého byl panoramatický výhled na Prahu s chrámem svatého Víta. Lída měla ze svého bytu přístup na sluneční terasu na střeše, kterou velmi ráda využívala k opalování.

Přijďte se podívat, kde Lída Baarová bydlela, osobně v rámci komentované vycházky s Prahou Neznámou – Hanspaulka Lídy Baarové.

Lída Baarová, patřila v období mezi válkami mezi nejznámější české herečky a proslavila se v řadě českých a zejména německých filmů. Baarová, vlastním jménem Ludmila Babková, stála poprvé před filmovou kamerou jako sedmnáctiletá. O tři roky později měla za sebou už téměř dvě desítky rolí. V polovině třicátých let natáčela především v Německu. Kvůli z její strany neopětovanému vztahu s nacistickým ministrem propagandy Josephem Goebbelsem v letech 1936 až 1938 jí nacisté zakázali účinkovat v německých filmech. Později, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava, ztratila tuto možnost i v Praze. Odešla do Itálie, ale před koncem války byla nacisty donucena se vrátit do Protektorátu. Ve vile se tudíž usídluje teprve v roce 1944 a moc si ji neužije. Před příchodem Rudé armády se z obavy před pronásledováním pokouší uprchnout do americké okupační zóny, ale odtud je deportována do Prahy. V Praze byla záhy zatčena pro údajnou kolaboraci s nacisty a po téměř dva roky vězněna a vyslýchána. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 byla nucena znovu Československo opustit. Tyto události měly obrovské dopady i na její rodinu. Její sestra Zorka spáchala sebevraždu a matka po jednom z výslechů na stanici Sboru národní bezpečnosti dostala mrtvici. Ve vile tak zůstal bydlet sám pouze otec Lídy Karel Babka. Ani ten zde však dlouho nepobyl. V roce 1951 musí dům opustit.

Lída Baarová si v padesátých letech 20. století ještě zahrála v několika italských a španělských filmech, mimo jiné v Darmošlapech Federika Felliniho. Komunistický režim její jméno z historie českého filmu prakticky vymazal, i když ji čeští diváci mohli čas od času vidět v takových filmech jako „Lelíček ve službách Sherlocka Holmese“, „Dívka v modrém“, „Maskovaná milenka“ nebo „Turbina“. Teprve v dubnu 1990 se Lída Baarová na čas vrátila do Prahy. Noční můry minulosti se Baarová nikdy nezbavila. Snad také proto se odmítala vrátit do vlasti i po převratu. Na sklonku života se údajně utápěla v prášcích a alkoholu a byla zbavena svéprávnosti.

Po nuceném odchodu pana Babky vila chátrala a noví majitelé k ní neměli žádný velký vztah. Různými kutilskými zásahy dům zohyzdili a zmizela i spousta původních prvků. Pak se však karta obrátila a vila dostala jako dar z nebes novou šanci. V roce 2005 ji koupil nový osvícený majitel, který ji nechal pietně zrekonstruovat v původním funkcionalistickém duchu podle projektu architekta Ladislava Lábuse.