Emauzský klášter byl založen tak jako většina kostelů na Novém Městě Karlem IV… Není divu, když celé Nové Město bylo založeno stejně 🙂

Snahy Karla IV. směřovaly mimo jiné k odstranění schizmatu mezi západní církví a východními křesťanskými církvemi a tak do Prahy pozval benediktinské řeholníky z oblasti dnešního Chorvatska, tzv. hlaholáše, znalé církevní slovanštiny. A právě jim věnoval tento klášter a vytvořil tak středisko slovanské církevní vzdělanosti s úmyslem šířit věrouku ve slovanském jazyce mezi Čechy i ostatní Slovany.

Byl to jediný klášter v Čechách, kde se za husitských válek (a dokonce až do roku 1589) přijímalo podobojí, unikl tak vyplenění husity.

Začátkem 17. století, za vlády Rudolfa II., byl klášter obnoven jako katolický a přišli do něj opět benediktini, nejdříve z Katalánska, později z Německa. V roce 1942 byli mniši vyhnáni gestapem a v klášteře byl zřízen lazaret.

A jsme zase u opravdu neplánovaného spojeneckého náletu na Prahu 14. února 1945, kdy byla poničena budova kostela a odkdy vypadá kostel tak extravagantně…

Po vybombardování bylo těžkým úkolem dát průčelí kostela novou podobu, protože volba byla až příliš široká – kdysi byl kostel gotický, potom bylo jeho průčelí zbarokizováno a potom znovu regotizováno s novogotickými věžemi. Architekt František Maria Černý to pojal zajímavým způsobem. Chtěl moderní dostavbou evokovat jak předchozí barokní štít, tak i dvě novogotické věže a to vše v jednom komplexním provedení, což mají představovat dnešní betonová skořepinová křídla s pozlacenými hroty. Posuďte sami, do jaké míry se mu to povedlo.

Zaujala mě aktuální informace, že v současnosti patří k emauzskému opatství „tři mniši, z nichž dva žijí přímo v klášteře, a jeden je farářem v Domašově u Brna“. Jestli to nemá náhodou něco společného s původem názvu Emauz :): Emauzy jsou obec, do které podle Bible došel Ježíš po svém vzkříšení se dvěma učedníky a kde „došlo na lámání chleba“. Každopádně Benediktini stále žijí a mají své stránky i prohlídky kláštera.