Třeboradice jsou nejsevernější čtvrtí Prahy. Říká se, že byly založeny jen několik let po založení Prahy kněžnou Libuší. Skutečnost je ovšem jiná, první doložená zmínka o vsi je z roku 1167.

Historie Třeboradic se vždy vázala na dějiny Slaviborova dvora a farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Slaviborův dvůr je  všude (i v současné literatuře) zmiňován jako hodnotný historický objekt s bohatými dějinami. Pověst praví, že ve slovanském dávnověku v 9.století patřil dvůr Slaviborovi, poslednímu pšovskému knížeti. Tomu se tady narodila dcera Ludmila, pozdější babička knížete Václava. Jedna místní pamětnice mi vyprávěla, že prý odtud proto vedla tajná podzemní chodba až do Staré Boleslavi, dodnes je tu v poli kaplička připomínající poutní cestu tamtéž. V 18.století bývala obytná budova dvora krásným zámečkem. Až donedávna zde byl, hned vedle vchodu do nádvoří,  veliký dům o sedmi osách. Mimořádně hodnotnou stavbu představoval dvoupatrový špýchar s trámovými stropy na nádvoří. Na obou stavbách bylo částečně zachované barevné zdobení. Když jsem do Třeboradic přijel, těšil jsem se na tento mimořádný objekt, ale hledal jsem jej marně. Na západní straně Slaviborského náměstí, kde měl být, jsem našel jen sídliště novostaveb. Již výše zmíněná pamětnice, jak sama o sobě řekla – jedna z mála zbývajících starousedlic, mi se smutkem sdělila, že dvůr byl před nedávnem vandalsky zbořen, i když prý proti tomu místní vehementně protestovali. Padla na mě potom ve Třeboradicích velmi pochmurná nálada. Ještě nikde na svém putování Prahou jsem se nesetkal  s tím, aby byl bezprostředně nedávno zničen jeden ze dvou nejcennějších  a nejcharakterističtějších objektů čtvrtě.

Barokní socha svatého Václava prý původně stála na zdi  Slaviborova dvora – mně se dnes podařilo najít dvě tyto sochy- jedna je na pomníku padlých z první světové války a druhá identická ve dvoře novostavby pečovatelského domu. Myslel jsem, že ta původní ze dvora byla přemístěna na pomník, místní pamětnice mě ale přesvědčovala, že ne – tak to prý být nemůže, je prý už dlouho součástí tohoto starého pomníku. takže lze důvodně předpokládat, že originální socha ze zdi dvora je asi ta v domě s pečovatelskou službou (ten velký dům za rybníkem), který stojí zhruba v místech zlikvidovaného Slaviborova dvora.

Na rozdíl od nešťastného osudu Slaviborova dvora zůstala zachována druhá historická dominanta čtvrtě kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je to velmi starý, prý připomínaný už v roce 1017, původně románský, pak samozřejmě goticky a posléze barokně přestavěn .Uvnitř kostela je zachovaná původní gotická žebrová klenba v kněžišti.

Na obzoru vidíme komín třeboradické teplárny, která se liší od ostatních pražských tepláren tím, že vodu neohřívá, ale jen přihřívá tu, kterou posílá do Prahy elektrárna Mělník dálkovým teplovodem – to jsou ty veliké roury, které hyzdí krajinu podél mělnické silnice a Tryskovické ulice u teplárny, která je významná hlavně tím, že má druhý největší teplárenský komín v republice.

Zajímavostí je dvojice hřbitovů na okraji Třeboradic. Je to opravdu zvláštní – řeknete si, proč jim nestačil hřbitov jeden, třeba větší než dva malé, rozdělené ulicí? Když se ale pozorně podíváme na označení čtvrtí na uličních cedulích a popisných číslech, všimneme si, že jeden leží na území Třeboradic a druhý na území Čakovic, i když je od vlastních Čakovic oddělený polem. Hranice čtvrtí prochází prostředkem ulice a tak jeden hřbitov patří čakovickým nebožtíkům a druhý třeboradickým.