Miškovice jsou krásnou malebnou vesničkou s rybníkem na návsi v severovýchodním cípu Prahy. Byly založené ve středověku u Červenomlýnského potoka. Protože to však byla vždy jen velmi malá osada, po dlouhou dobu o nich nenalezneme žádnou zmínku. V historických záznamech se objevují teprve v roce 1436, z tohoto zápisu se dá odvodit jejich starší původ. Na začátku 17. století bychom tu mohli nalézt tvrz. Po bitvě na Bílé Hoře byla celá ves s tvrzí i dvorem předána jako konfiskát klášteru Na Slovanech. Po třicetileté válce tvrz mizí beze stop. V polovině 19.století zakupuje ves baron Alexander Schoeller. Baron byl v této oblasti velmi významným podnikatelem. S jeho jménem se ještě setkáme v okolních čtvrtích, ale z Miškovic vytvořil na více než 100 let své hlavní zemědělské centrum. V roce 1964 jsou Miškovice připojeny k Čakovicím jako jejich osada a o čtyři roky později jsou společně s nimi připojeny k Praze. V sedmdesátých letech 20.století byl malebný vesnický ráz čtvrtě částečně narušen vandalským zbouráním starobylého Koubkova a Rezkova statku. Na jejich místě, jak bylo tehdy zvykem vyrostlo panelové sídliště, a to přímo uprostřed obce. Přesto však zůstala nejstarší část obce okolo návesního rybníka zachována i s přilehlými křivolakými uličkami.
Z Polabské ulice zabočíme doleva do Tuháňské uličky, kde najdeme další pěkný příklad neorenesančního domu městského typu č.p. 3., dříve Rusův statek. Dnes je bohužel ve velmi špatném stavu. Krásný barokní zájezdní hostinec, který býval o třicet metrů dále, byl bohužel zbourán. Vpozadí vpravo vykukuje roh paneláku nevhodně situovaného sídliště na místě vybourané starší zástavby uprostřed historické vsi.
Uprostřed shluků drobné venkovské zástavby si své místo našel i malý potůček, jeden z přítoků Třeboradického potoka. Místní pojmenování lokality je „Na Kačence“ a najdeme tady i studnu, kde potůček začíná. Původní pramen v zahradě přilehlé mateřské školky byl zasypán.
Městská část Čakovice, pod které Miškovice patří, je světová – má uvítací ceduli i v angličtině (podle toho co jsem zatím viděl, tak jsou asi jediní), zřejmě se tady do budoucna počítá se značným cizineckým turistickým ruchem – takže máte výhodu, že jste byli (aspoň virtuálně) jedni z prvních:)
Nádhera, úplně jsem se vrátil o 40 let zpět, kdy jsem ve mlýně žil. A Miškovice mám prochozené křížem krážem. Bohužel dnes už vše vypadá úplně jinak, hlavně ty bytovky a rodinné domy v satelitu, to je peklo. Naštěstí je v Miškovicích stále pár původních zákoutí, jak si je pamatuji. Vedle mlýna je násep, původně hráz rybníka, po které se dalo jít do hájku po lávce nad potokem. Děkuji za krásnou vzpomínku.
Hospoda je ,,pod vrbou,, 🙂
Vypadá to velice zajímavě.. Budu tam muset zajet a vše shlédnout..
Krásné, díky!
Děkuji, jsem rád, že se líbí
Budova č.p. 7 je statek tzv. dolních Rezků. Ve vsi existovaly dvě rodiny sedláků Rezků. Tzv . horní Rezek- to byl největší sedlák a dolní Rezek- tedy č.p. 7 hned vedle č.p. 1 (zámeček u dvora)., V zámečku bydlel správce velkostatku. Posledním správcem až do r. 1948 byl pan Widner.
Posledním majitelem velkostatku byl až do roku 1948 ředitel Živnobanky dr. Tille, který jej zakoupil od barona Shoellera v roce 1936. Po listopadu byl statek a pozemky vrácen dceři původního majitele, která zde pak bydlela až do své smrti. Její synové pak vše prodali.