Při procházení pražskými čtvrtěmi mě jednoznačně zaujaly Dolní Počernice, vracel jsem se tam mnohokrát a poznával postupně její atraktivity. Je to čtvrť rozhodně lákající k bydlení. Najdeme tam nejenom výborné dopravní spojení do centra Prahy příměstským vlakem (podle jízdního řádu za 13 minut na Masarykovo či Hlavní nádraží), přitom čtvrť obklopenou přírodním parkem, vodními plochami, plnou historických památek, ale co návštěvníka obzvlášť překvapí i největší koncentrací kvalitních restaurací mezi pražskými „vesnicemi“. Celá obec je přitom upravená, památky obnovené, rybníky odbahněné. V obci se koná i spousta tradičních akcí jako Masopust, Vánoce, Babí Léto…
Takový Masopust v Dolních Počernicích to je něco úplně jiného, než to co známe z vnitřní Prahy. Tady si připadáte jako ve vsi někde na Moravě. V čele průvodu táhnoucího obcí jde pronobus (předřečník) – prý největší kašpárek, jakého se daří v Dolních Počernicích sehnat a za ním následuje pestrobarevný rej masopustních postaviček. Průvod se zastavuje před živnostmi, obchody, restauracemi i před radnicí. Majitelé živnosti i starosta jsou zavřeni do dřevěné šatlavy vezenou na trakaři a musí se vykoupit nejen penězi do obecní pokladničky, ale i nabídkou domácího občerstvení a panáky na zahřátí pro průvod. Pronobus do toho trefně vykřikuje různě hlášky typu: “ Ukažte, ukažte, copak tam máte, jestli nám něco dobrého dáte. Za všechno dobrého, co nám dáte, ať celý rok výborné obchody máte „. takže nevím, nevím, jestli by se živnostník, který řádně nepohostil masopustní průvod se svým obchodem dožil dalšího maspopustu… Průvod nakonec končí zábavou v místním hotelu Svornost. Moc jsem se divil, jak je to možné, že jedna malá pražská obec s 2000 obyvateli může takhle pestře žít a prosperovat. Dozvěděl jsem se, že lví podíl na vzhledu obce i na jejím pestrém společenském životě má místní starosta, který zde starostuje již nepřetržitě 15 let!!….
Střed obce připomínané již roku 1323 tvoří trojúhelníková náves, okolo níž je soustředěna většina historických památky obce a že jich tu je dohromady požehnaně – počítejte se mnou: starý zámek, nový zámek, zámecký park, oranžerie, kostel, starobylá zájezdní formanská hospoda „Na Barborce“(v současnosti bohužel zavřená), bývalý mlýn, hospodářská zámecká stavení, velkostatek se štíty ve stylu jihočeského lidového baroka, fara, Zelený dům (původně chorobinec) a mnoho krásně rekonstruovaných původních venkovských chalup kolem návsi…snad jsem nic nezapomněl. Co je obzvlášť pozoruhodné, že staré chalupy dostaly nejenom nový kabát, ale i nové využití, žádná neleží ladem. Přesvědčte se sami…
Nejvýznamnější a zároveň nejstarší zachovanou stavbou obce je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven kolem roku 1200. Ještě dnes na něm můžeme vypozorovat původní románské detaily. Jak bylo tehdá zvykem, kostel byl těsně postaven k původně románskému panskému dvorci, jehož majitel ho dal postavit pro svou rodinu a své poddané. Panský dvorec byl přestavěn ve 14.století na vrcholně středověkou tvrz. V pohusitském období byla věžová tvrz rozšířena na obdélný palác a došlo k přístavbě pozdně gotické kostelní věže. V roce 1562 bylo středověké rytířské sídlo přestavěno na renesanční zámek (dnes Starý zámek), ten byl v 17. a 18.století barokizován.
Nový zámek byl postaven v roce 1857 jako pozdně klasicistní vila, hlavní průčelí je orientováno do zahrady, tak aby hlavní vstupní hala byla přímo propojená se zámeckým parkem. Dnes se v celém areálu zámku nachází dětský domov. Stalo se tak na přání posledního majitele zámku a zároveň starosty Dolních Počernic barona Dercsényiho, který v roce 1923 prodal zámek za symbolickou 1 Kč Hlavnímu městu Praze, ovšem s podmínkou, že zámek bude sloužit jako dětský útulek. Nejdřív byl v zámku „útulek padlých dívek“, po nichž přišli na řadu „těžko vychovatelní chlapci“. Škoda jen, že ze zámeckých oken zmizely zelené okenice, které vhodně doplňovaly žlutobílou omítku elegantní klasicistní budovy.
Zámek obklopuje krásně rekonstruovaný zámecký park, ve kterém roste přes tisíc stromů, některé přitom dosahují i výšky přes 30 metrů. Najdeme v něm i různé lávky a stavbičku kočičí hrad pro děti. V rámci obnovy parku byl vybudován i zajímavý amfiteátr v němž je hlediště od jeviště odděleno korytem potoka. V parku se do středobodu naší pozornosti dostane pozdně barokní pivovar z roku 1751. Provoz skončil v roce 1936 a poté chátral. Nedávno byl krásně zrekonstruován a svým významem přesahuje hranice Dolních Počernic – slouží jako kulturní středisko pro celý správní obvod Prahy 14, takže sem jezdí i lidé z Černého Mostu, kteří také rádi navštěvují zdejší Panský Dvůr – největší gastronomický komplex v Praze s kapacitou 1200 lidí. V samotném pivovaře je restaurace „Léta Páně“, k dispozici je obchůdek s domácí pekárnou, domácími delikatesami a vinotékou. Další restaurace Panského dvora je umístěna v pozoruhodné stavbě starého mlýna z roku 1862, který je postaven ve stylu anglické novogotiky. Restaurace ve mlýně, která byla otevřena teprve nedávno, se nazývá „Al Mulino“ a zaměřuje se na italskou gastronomii.
