Starobylá michelská ves se skládala ze dvou částí. První je Horní Michle s kostelem a farou na malém náměstíčku na náhorní planině. Druhou je Dolní Michle s mnoha velkými statky, mlýny, ale i židovskou synagogou dole v údolí podél Botiče. Šlo o ves s dlouhou historií, neboť první zmínka o ní je už z roku 1185, kdy patřila Vyšehradské kapitule. Během 2. poloviny 19. století začal v souvislosti s rozvojem pražských předměstí a okolních vsí mizet zemědělský ráz vsi a začaly se objevovat první továrničky a výrobní závody. Na pozemcích těsně přiléhajících ke starobylé vesnici se začaly objevovat první činžáky městského střihu a rázu. V roce 1900 měla Michle už přes 600 obyvatel a našli byste tu pivovar, mlýn, cihelnu, zpracování železa ale i zelinářství. Prudký rozvoj nastal za první republiky, ale asi ne jen k dobrému, protože kromě krásných činžovních domů ve stylu art deco podél Nuselské ulice, došlo na katastru Michle i ke vzniku rozsáhlých nouzových kolonií jako Trnkov, Slatiny, na Bohdalci. Mimoto vznikly i poměrně velké vilové čtvrti a to hlavně na svazích mezi Dolní a Horní Michlí a nad nouzovou kolonií na Bohdalci, což byla poněkud zvláštní kombinace zástavby. Vrch Bohdalec byl, jak psal Karel Čapek: „rozkrojen ve dví“ aby tudy mohla být protažena železniční trať a vznikla charakteristická stavba pro tyto končiny – Michelská plynárna. Velká kolonie rodinných domků vznikla na Kačerově i s budovou restaurace a kina, které bylo otevřeno až v době protektorátu. První republika hodně investovala do infrastruktury, aby podnítila zástavbu na doposud volných plochách, a tak docházelo k takovým paradoxům, že tramvaj třeba projížděla od Budějovického náměstí v ose dnešní Jihlavské ulice polemi a končila na malém náměstíčku u několika činžovních domů u dnešní restaurace ne-Smysl. Plány první republiky byly veliké, bohužel vše přerušila válka, a tak mezi rodinnými domky zůstalo spousta proluk, které byly v době socialismu doplněny nevzhlednými paneláky a značně tak narušily michelský genius loci. To se týká jak čtvrti rodinných domků Kačerov, tak i vlastního jádra vsi, kdy výstavba sídliště Baarova zničila celou jednu stranu bývalé dolnomichelské návsi a několik statků. A tak je dnes v těchto místech stará zástavba jen po jedné straně a území působí bohužel dosti chaoticky, což je v tomto případě veliká škoda.
V Horní Michli bylo jakési kulturní centrum, z Dolní Michle sem ze statků, mlýnů a domků museli docházet do školy, kostela i na faru. Škola byla vystavěna v historizujícím novorenesančním slohu.
Kostel Narození Panny Marie z roku 1724 na půdorysu nepravidelného osmiúhelníka má neobyčejně silné stěny a barokní štíty. Kostel je znám především jedním z nejvýznamnějších děl sochařství vrcholné gotiky – Michelskou madonou. Byla vyřezána z hruškového dřeva už kolem roku 1350. Dneska mají michelští kopii, originál je vystaven ve sbírkách Národní galerie v Anežském klášteře. Finance kostela dlouho nestačily na zřízení samostatné farnosti a byla proto zajišťována misionářsky, hlavně z Vršovic. Samostanou faru se Michelským podařilo zřídit až v roce 1857.
