Pokud zavítáte přes Vánoce do chrámu Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Karmelitské, bude španělština možná častější řečí než čeština.

To proto, že tato milá soška Jezulátka pochází ze Španělska, kde byla vyrobena zřejmě kolem poloviny 16. století. Podle legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek (tento kostel je karmelitánský a ještě k tomu v Karmelitské :)), která planoucí láskou k Dítěti Ježíši darovala sošku své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy.

To jsou ale jen pověsti, podle skutečnosti se sem dostala v roce 1628, kdy ji se slovy „Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede“ karmelitánům věnovala ovdovělá Polyxena z Lobkovic. Polyxena sošku přivezla do Prahy roku 1603 jako svatební dar od své matky, španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara, dvorní dámy španělské královny. Soška byla zprvu uctívána v kapli Lobkovického paláce na Pražském hradě. Soška pak udělala zázračnou kariéru, neboť jí byla přisuzována nadpřirozená moc, a to tak veliká, že si to s ní nechtěl rozházet ani císař Ferdinand II., který nařídil, aby Česká komora vyplácela klášteru důchod a zásobovala mnichy potravinami z královských důchodů. Na druhou stranu sem proudil i prostý lid prosící o cokoliv, přidali se i šlechtici a sláva byla zajištěna…

Kostel díky ní nebyl vydrancován Švédy, protože tu byl lazaret a to mu pomohlo, spíše druhotně…

Co je opravdu poutavé a podnětné, je převlékání Jezulátka do různých barev oděvu.
Já sama v tom neměla nikdy jasno, proto bych to teď ráda vyjasnila a „vybarvila“…

Jezulátko je oblečeno do:

• bílé – na Vánoce a Velikonoce, když slaví… je to barva pohody, čistoty a duchovního rozměru
• červené – na Svatodušní svátky, Svatý týden – barva ohně a krve, když se něco děje
• fialové – po dobu postní a adventní – když se na něco těšíte a nejste úplně spokojeni, ale máte směr
• zelené – po dobu mezidobí mezi těmi třemi, když se nic neděje a je relativní klid…