V roce 1973 rozhodl tehdejší Národní výbor hl.m. Prahy o zbourání skoro celého prý chatrného Žižkova. Zůstat stát měl jen kostel, radnice, budovy škol a několik roháků. Město přestalo do oprav domů na Žižkově investovat a činžáky tak začaly opravdu chátrat. A to bylo právě to, co představitelé minulého režimu očekávali. Teď mohli argumentovat, že tuto kapitalistickou veteš je třeba odstranit a nahradit novou socialistickou výstavbou s moderními byty. Bourání Žižkova se mělo dít po etapách. Jako první etapa k likvidaci nebyla kupodivu určena oblast skutečně nejstarších a špatných jednopatrových domů na Husitské ulici v blízkosti Tachovského náměstí, což by se ještě dalo pochopit, ale bloky domů v okolí Komenského náměstí, kde byly novější a poměrně kvalitní, někdy i velmi dobře stavěné čtyřpatrové činžáky z počátku 20. století. Naštěstí pak režimu včas došly peníze a další etapa, by se zřejmě i bez revoluce v roce 1989 asi nerealizovala. Však tam proluka bez paneláku zeje u Koněvovy ulice dodnes.

Zajímavý je příběh školy na Komenského náměstí. ta měla podle původních plánů zůstat sice zachována, ale v průběhu výstvby okolních paneláků byla natolik zdevastována, že se začalo uvažovat o její náhradě moderní budovou. Tady naštěstí včas zasáhla změna režimu a školu se podařilo zachránit a tak zůstává jako jediná stará na panelákovém Komenského náměstí.