Řekne-li se Bohnice, vyvolá tento název u mnoha lidí asociaci právě psychiatrické nemocnice tamtéž. A asi ne náhodou – nemocnice v Bohnicích má totiž poměrně dlouhou historii. Protože už od poloviny 19. století přestávaly pražské ústavy pro choromyslné zvládat stále rostoucí nával pacientů,  rozhodl se  v roce 1903 Zemský výbor Království českého po dlouhých jednáních vyřešit tento problém opravdu velkoryse – tím, že vybuduje v polích u malé vsi Bohnice blízko Prahy nový rozsáhlý specializovaný a skutečně moderní ústav.

O tři roky později se začaly stavět první pavilony a v roce 1912 už byla dokončena celá první etapa. V krásném přírodním prostředí tak vzniklo devatenáct pavilonů pro pacienty, administrativní zázemí, vily pro personál a technické objekty. Mezníkem se stal rok 1909 kdy se ze zařízení stal samostatný „Královský český zemský ústav pro choromyslné v Bohnicích“.

Další etapu výstavby hodně zdržela první světová válka a tak byl areál dokončen až v roce 1924, kdy už bychom tu našli přes sto budov.

Bohnický ústav byl v době svého založení společně s vídeňským kolegou největším a nejmodernějším zařízením svého druhu v celé monarchii. Zajímavé je, že oba ústavy měly i stejného architekta – Václava Roštlapila. Dnes je celý areál chráněný jako kulturní památka.

Dnes se tu léčí více než 1.300 pacientů o které se ve 31 lůžkových odděleních stará přes tisíc zaměstnanců.

Několik oddělení je zaměřeno na léčbu klasických duševních chorob, je tu i oddělení léčby závislostí – na drogách, alkoholu a gamblerství a oddělení známé jako centrum krizové intervence i s linkou důvěry. Pro pacienty jsou tu i terapeutické dílny jako třeba dřevařská dílna, keramika, výroba svíček a pletení košíků nebo léčba formou hipoterapie na vlastní farmě či muzikoterapie.

Areálu dominuje krásný secesní kostel sv. Václava s věží vysokou 55 metrů, rovněž podle návrhu Václava Roštlapila. Ústavní kostel se začal stavět v roce 1911. I když se na jeho stavbě podíleli italští a francouzští zajatci, první světová válka jeho dostavbu značně zdržela, takže byl dokončen až v roce 1916 a vysvěcen dokonce až po válce, o tři roky později. V padesátých letech byl kostel odsvěcen a stal se součástí vojenského areálu, který zabral část nemocnice a sloužil jako stanoviště protivzdušné obrany, později jako armádní skladiště. Po převratu v roce 1990 byl jako značně zdevastovaný předán zpátky nemocnici, která ho musela zrekonstruovat a v roce 1993 byl podruhé vysvěcen. Kostel ozvučují elektrické varhany, které hrály i při mši sloužené papežem Janem Pavlem II. Kostel se se využívá nejen pro pastorační terapii, ale jsou tady pravidelně slouženy mše a pro veřejnost se pořádají adventní koncerty.

Jako zdálky viditelný maják vyčnívá nad celým areálem vlastní vodárenská věž ústavu. Jejím tvůrcem je samozřejmě opět Václav Roštlapil. Věž je 45 metrů vysoká a celou nemocnici zásobuje už od roku 1908.

Zajímavé je, že ve věži najdeme hned několik nádrží. Největší nádrž, která byla určena pro shromažďování studené užitkové vody, je umístěna ve vrcholu věže a má objem 300 m3. O něco níže bychom našli jediné dvě dosud funkční expanzní nádrže o objemu pouhých 5 m3, jež jsou využívány pro regulaci tlaku otopné soustavy areálu. O patro níže najdeme nádrž na teplou (70 stupňů) vodu o objemu 120 m3 a úplně dole je nádrž na míchanou (40 stupňů) vodu dopravovanou do ústředních lázní nemocnice.

Unikátní byl systém ohřívání teplé vody, kdy z nejvýše položené nádrže nejdříve tekla voda dolů a tam se ohřívala parou přímo pod parními stroji a potom samovolně vystoupala do nádrže s teplou vodou, odkud pak byla samospádem zásobovala celý areál. V roce 1972, když byla celá nemocnice napojena na městský vodovod, přestala vodárenská věž plnit svojí funkci.

Ústavní divadlo zahájilo slavnostně svůj provoz  roce 1932, Dnes je známé jako divadlo „Za plotem“ a slouží nejen pacientům, ale i široké veřejnosti. Divadlo spolupořádá i dvě velké akce – jednak květnový festival „Mezi ploty“ (v roce 2013 se nekonal, v roce 2014 má být uspořádán jako vylepšený) – a jednak zářijový festival „Bohnice, aneb babí léto v psychiatrické nemocnici“.

---