Ulice Na Václavce spojuje smíchovskou Santošku s Malvazinkami. Je v prudkém stoupání a tím spíš vynikají nádherné činžovní vily přenášející nás do atmosféry Karlových Varů či jiného lázeňského města. Zvláštností ulice je fakt, že velká část zdejších domů byla postavena během jediného roku 1903 a přitom ve spoustě různých stavebních stylů.

Při procházce krásnou ulicí Na Václavce nám může pomoci mapka, ale každopádně doporučuji vycházku zkombinovat ještě s dalšími v této oblasti, ať teprve budou publikovány – jako vycházky Santoška a Malvazinky, anebo již byly – jako vycházky U Nikolajky, Park Na Skalce a Doubková, Kolonie Malvazinky a Na Březince.

Při stoupání od Santošky nás nejdříve zaujme řada zajímavých činžáčků č.14-20 ve stylu geometrické secese s nezvyklými hrázděnými arkýři, které bychom očekávali spíše někde v Tyrolsku.

Hned nad ní je čerpací stanice smíchovské vodárny č.3 z let 1903 -1904 postavená smíchovským stavitelem Jindřichem Gablerem. Čerpací stanice i s vodojemem byla součástí smíchovské vodárny. A smíchovská byla samozřejmě také továrna, která dodala vodárenskou technologii a navrch i střešní konstrukci – firma Ringhoffer. Samotná budova byla postavena v neorenesančním stylu se zdivem z neomítnutých režných cihel. Pilastry a nároží jsou zvýrazněny bosáží. Čerpací stanice i s vodojemem byla součástí smíchovské vodárny, ale vše skončilo přivedením vody ze Želivky. Tehdy byla čerpací stanice odstavena z provozu a v současné době už slouží jen jako skladiště vodáren.

Zato přilehlá vila č. 28 má z krásně vyřezávaného dřevěného vstupního prostoru výhled na další nádherné činžovní vily jako bychom byli v Karlových Varech.

A už se dostáváme k nejvýraznější dominantě ulice Na Václavce a možná i celých Malvazinek – vile Helence č. 30. Helenku si (samozřejmě opět v místně oblíbeném roce 1903) postavil stavitel Alois Korda jako nádhernou, čistě secesní i když poněkud výstřední vlastní vilu. Její bizarní tvary a výzdoba vyniknou obzvlášť ve srovnání s rovněž čistě secesní vilou U Bednářů, postavenou stejným autorem o rok později, avšak ne v tak extravagantním pojetí. Vilu U Bednářů najdeme hned pod Helenkou, ale orientovanou už do ulice U Nikolajky (stejnojmenný článek). Helence vévodí monumentální nárožní věž se širokou, přesahující plochou střechou, navíc zvýrazněnou velkými kruhovými okny a malými vyřezávanými balkónky. Vila nebyla po dlouhé roky využívána a chátrala. V nedávné době byla ale opravena do původní, pro někoho možná až přemrštěné barevnosti.

Další zajímavá vila, podle které se celá ulice jmenuje, stojí těsně nad Helenkou a vypadá, jako by pocházela úplně z jiné doby. Přitom jsou obě vily postaveny stejným stavitelem a ve stejném roce. Proč se stavitel Korda u vily Václavka č. 32 vrátil od tehdy moderní secese zpět k již překonanému historismu, není známo. Snad na přání majitele pana Bělouška, známého smíchovského rodáka a restauratéra, který zde hned od počátku začal provozovat vyhlášenou „Bělouškovu zahradní restauraci na Václavce“. Restaurace přežila všechny režimy a pod zkráceným názvem Na Václavce ji tu najdete i dnes, a to s útulnou zahrádkou unikátně schovanou u zadní strany vily hluboko pod úrovní ulice a se skrytým vchodem. Restaurace je posvátným místem pro spolek Pražských Baronů.